Střelba v Kodani

Trochu mě udivuje, že ve dvou ze tří komentářů je stížnost na neznámé reálie. K bezproblémové orientaci mi stačilo párkrát zagooglit a přečíst asi tři krátké články, ale pro porozumění nebylo nutné ani to, autor podstatné věci říká přímo v knize. Mně naopak vyhovovalo, že mám od zmiňovaných politiků odstup, a tudíž nejsem předem zaujatá. U Salmana Rushdieho se většina západního světa shodne, že by měl mít možnost mluvit, tvořit a žít svobodně. Naopak Vilks byl kontroverzní, ještě než nakreslil psa s hlavou Mohameda, a od té svou nejednoznačnost jen záměrně prohluboval. Ukazovat ochotu k hájení svobody slova na případu nepohodlného exhibicionisty, o němž si většina umělců a liberálů dávno myslí, že jeho umělecký přínos je mizivý a měl by držet zobák, zato ho s nadšením podporuje krajní pravice a rasistická hnutí, to je teprve intelektuální výzva. Orrenius napsal vlastně sérii reportáží, ke kterým dal Vilks jen záminku: ze zákulisí krajně pravicových stran, z mešit různého ladění a z umělecké scény, která tak hlasitě mluví o rovnosti a otevřenosti, až cenzuruje umělce, který nehlásá nic, ale odmítá říct, že není rasista. Mluvil se zastánci všech směrů, a přestože přiznává svůj názor, je nestranný. Výsledkem je pestrý a nepřikrášlený obrázek Švédska v době imigrační krize a k tomu nespočet otázek, které autor nezodpovídá. Přijde vám správné platit desítky milionů ročně na ochranu umanutého egocentrika, který mohl tušit, že po něm půjdou? Předpokládá svoboda slova vyspělost mluvčího, který ji nezneužije k urážkám? A když zneužije, má být potrestán, nebo jen mravně odsouzen (jinými slovy - vypnuli byste mikrofon Donaldu Trumpovi?)? Velice důkladná reportáž a nesmírně podnětná. Nezpochybňuje hodnoty západní společnosti, jako je rovnost, tolerance a svoboda projevu, ale nutí čtenáře, aby se nad nimi zamyslel a pokusil se je definovat a odůvodnit.

Absyntovky jsou moje guilty pleasure !!! A tohle bylo zase něco !!! Stojí za přečtení zejména pro ty, kteří žijí v představách o dokonalém západním světě, s dokonalým demokratickým systémem, které ve Švédsku údajně panuje. Miluju, když mě kniha nutí přemýšlet a dívat se na problematiku z více stran. Zejména díky poslední kapitole jsem si uvědomila, že každá strana barikády má své důvody pro své činy a absolutní pravda je fikce. Svoboda slova ano, ale...Nejsem rasista, ale... Být čistý jako lilie je absurdum a všichni to víme, jen si na to tak trochu hrajeme.