Jsem velká fanynka gay romancí,ale to už o mě určitě vite :-*.Mám takové kamarády s kterými jsem už pár lásek a zklamání prožila. Chápu je obdivuji je a moc jim fandím. Kdo z nás nebyl někdy platonicky zamilovaný? Max to měl hodně těžké... ztrátu otce ,odcizení od ženy ,která ho vychovala a k tomu ještě propadl lásce k mnohem staršímu muži,který o jeho citech neměl vůbec ponětí. Ale díky tomu všemu velmi rychle dospěl našel v sobě odvahu aby se přiznal ke své homosexualitě a dal najevo city k Bertovi. Super počteníčko po předešlé knížce,protože tady ta mě potěšila a zahřála na srdci.

Přemýšlím, jak komentovat. Chci říct A i B. Na jednu stranu je kniha geniální, na stranu druhou toho chci víc. Oceňuji jak se autorka v takto malém českém rybníčku nebojí jít s kůží na trh. Rozvine témata, na která se dost často kouká skrz prsty. Myšlenka, že příběh má asi největší dopad na YA, je dobrá. A kdo z nás dospělých, chce má možnost si to užít. Potenciál myšlenek, témat je hluboký. Do YA literatury ji přibližují Maxovi zeleninové nadávky. Klasické nadávky by knihu zbytečně zhrubly. Ale nebuďme naivní, že by mládež nenadávala. Za mě je to takto vlídně pojato. Maxe moc chápu, i to jeho tápání po smrti otce, že je gay. To je tolik emocí, že je se v tom plácají i dospělí natož náctiletý kluk. I tady nakonec zjistíme, že komunikace je základem všeho. A že i dospívající děti jsou silnější než si myslíme, jen tomu prostě potřebují rozumět. A tajit některé věci prostě smysl nemá, protože to vše jen zhoršuje. I mně chybí to dál, co Bert a Max. To že se našli mi prostě nestačí. Tento příběh považuji dokonce vhodný jako povinnou školní četbu. Rozebrat a probrat tyto problémy by bylo žádoucí a jistě zábavnější než: "Co je to štěstí? muška jenom zlatá." ( I když oceňuji, že v letech povinná četba také zaznamenala změny, ale já bych řekla, že je třeba ještě více moderní literatury.)