Strach nad řekou

Pokračování knihy Ztracený v povětří se mi možná četlo ještě lépe než díl úvodní, ale přišlo mi, že bylo trochu složitější na pochopení. Zmínky o Bondym, Filipu Topolovi či Sepultuře, podobně jako všudypřítomná žlutobílá VB či dění v Bartolomějské ulici, to vše jsou docela náročné odkazy, které sice lze dohledat na internetu, ale určitě by bylo dobré probrat tehdejší fungování s někým dospělým – podobně jako se o to snažil právě Mikuláš. Každopádně jak pan Čurda, tak dvojčata Ema a Petr jsou zajímavé postavy, jejichž vztah s Mikulášem se prohluboval spolu s tím, jak se lépe poznávali a chápali. Pro mě byl velmi sympatickou postavou Mikulášův táta, volnost, kterou synovi poskytl, a důvěra, již mu dával pocítit, byly obdivuhodné. Takže se budu opakovat: mě kniha velmi zaujala a četla se mi dobře, ale vůbec si nedokážu představit, jak by měl vypadat nadšený čtenář tohoto příběhu. „Mám, to víš že mám (strach o Mikuláše – vyplývá to z předešlého textu). Ale taky vím, že právě tohle všechno je Mikulášova příležitost zažít něco jen sám za sebe. Bez toho, abychom já nebo jeho máma rozhodovali, co je pro něj dobrý a co ne. Tohle jsou ty chvíle, kdy se rozhoduje, co z Mikuláše vyroste za člověka. A já jsem tu proto, abych mu pomohl, když teda budu moct a když o to bude stát.“

Mikuláš se po prázdninách vrátil do Prahy a neví, co se stalo s letadlem, které se ztratilo ve tmě. Vrátí se Čurda? A co bude dál? Trochu strašidelnější než Ztracený v povětří, ale stejně zábavné a dobrodružné. Doporučuju!