Sto květů

Dojemný příběh o dospíváni a stárnutí. Prolínají se v něm dvě linky - Juriko jako matka samoživitelka vychovávající svého syna Izumi a poté syn Izumi již jako dospělý starajíc se o svou stárnoucí matku Juriko, ktera trpí demencí. Role rodiče a dítěte se náhle obrací:) Závěr knihy byl opravdu nádherný a hořkosladký!

Od autora jsem již četl knihu KDYBY ZE SVĚTA ZMIZELY KOČKY, která se mi líbila. Hlavní postavou je JURIKO (68 let) za kterou přijede na silvestra její syn IZUMI. Izumi příliš často mámu nenavštěvuje, ale na konci roku jsou vždy domluveni, že se sejdou. Izumi zjišťuje, že u její mámy se objevují počátky Alzheimerovy choroby. Izumi se snaží pomáhat mámě, jak nejvíce to jde. Vyčítá si, že nepoznal příznaky této nemoci mnohem dříve. Juriko vystudovala konzervatoř a celý život vyučuje hru na klavír. Jejím zvykem je si koupit jednu květinu a tu umístit do vázy ve svém domě. Izumi má rád sladkou vrstvenou omeletu a rýži s hovězí omáčkou. Pracuje v nahrávací společnosti, ve které má hodně práce. Řeší různé problémy, které se vyskytnou. Má přítelkyni KAORI, které se má brzy narodit dítě. Izumi vyrůstal pouze s mámou, nepoznal svého tátu, a pokud se na něj zeptal Juriko, nedozvěděl se to. Izumi najde úplnou náhodou deníky v bytě od Izumi a pomocí nich se dozví o životě Izumi, když byla mladá a on byl malý kluk. Izumi se občas vrací do minulosti a vzpomíná na své dětství, dospívání a na spolužáky ze školy. Vzpomíná také na jednu otřesnou událost, která se mu stala v dětství a navždy se tak zapsala do jeho paměti. Vůbec si nedokážu představit, pokud bych se ocitl na místě Izumiho. Líbily se mi zápisky z deníku, pomocí kterých se dozvíme o životě Juriko. S některými rozhodnutími od Juriko jsem nesouhlasil a říkal jsem si, že dělá velkou chybu. V románu sledujeme počátky Alzheimerovy choroby u Juriko a jaký to bude mít dopad na její život. Dojde k řadě událostí, které byly pro mě hodně smutné, ale bohužel Alzheimerova choroba je zákeřná. Alzheimerova choroba může mít u každého člověka jiný průběh a může se projevovat různě. Důležité je navštívit doktora, který provede vyšetření a na základě toho stanoví diagnózu. Pokud tato nemoc postihne někoho z naši rodiny, přátel a příbuzných, na kterých nám hodně záleží, musíme být tomuto člověku velkou oporou a mít s ním hodně trpělivosti. Člověk s touto nemocí hodně zapomíná a plete si přítomnost s minulostí a může dělat věci, které ho můžou ohrozit na životě. Je velice smutné pozorovat změny, které se v člověku s touto nemocí odehrávají. Dotyčného člověka jsme znali po celý svůj život a najednou se nám mění před očima a my mu nemůžeme žádným způsobem pomoc. Líbil se mi přístup ředitelky a její dcery v jednom pečovatelském domě na pobřeží, ve kterém žili lidé s Alzeimerovou chorobou. Při četbě románu se mi vybavily vzpomínky, při kterém byl strýc na lékařském vyšetření kvůli zapomínání. Stejný postup vyšetření Juriko byl popsán také v tomto románu. Zaujal mě také příběh 19leté zpěvačky a skladatelky, která se jmenuje HLAS. V knize je uvedeno, že Alzheimerovou chorobu trpí kolem 5 miliónů Japonců, což je zhruba 5 % populace v Japonsku. Zdá se mi to jako obrovský počet lidí trpící touto nemocí. Kniha se mi moc líbila a určitě doporučuji knihu k přečtení, pokud byste si chtěli přečíst knihu ze života s námětem Alzheimerovy choroby. V závěru knihy se nacházejí POZNÁMKY PŘEKLADATELKY. Kniha má pěkný přebal. Citáty: Dospíváš právě tím, že něco ztrácíš.