Stínový vrah

Jak mám sérii s komisařem Erlendurem rád, tak mě Válečná tajemství Reykjavíku zklamala svou nevýrazností. Přitom prostředím i tématikou jsou mnohem atraktivnější, než všední současnost, s jakou se potýká výše zmíněný detektiv. Jako by Arnaldur Indriðason neměl potřebu zkoušet něco nového a pracuje se zaběhnutými postupy, na které je u něj člověk zvyklý, jen zasazenými do období 2. světové války. To mu samozřejmě dává mnoho nových možností jak odhalit jádro lidské bestiality, jenže v rámci historie si už o osmdesát let vzdálené minulosti nedělám iluze, takže mě všechny ty hrůzy mimoděk nechávají chladným. Navíc v románu Stínový vrah nefungují příliš postavy. Víc osobnosti totiž projevují spíš vedlejší figury, než ty hlavní, za které by si člověk mohl dosadit kteréhokoliv kriminalistu z tuzemského televizního seriálu. Zároveň však nemůžu říct, že by šlo o špatnou detektivku, snad kromě zamotaného vyústění se vše pohybuje v mezích standardu. Ovšem od autora jsem zvyklý na lepší řemeslo.

Knihu jsem si vypůjčil z novinek v naší knihovně, nemaje informace o ní. Domníval jsem se, že to bude další kniha o Erlendurovi. Není. Autor, jak se zdá, přichází s novou sérií z dob druhé světové války. Téma mu moc nesedlo, je to průměr, uvidím co přinese další kniha mého oblíbeného spisovatele.

Téma vypadalo zajímavě- Island v období 2. světové války a k tomu vražda bezvýznamného obchodního cestujícího. Jenže autor, kterého mám jinak ráda, nepodal příběh moc zručně, motivů se nabízelo hodně a ten, který vybral, mi nepřipadal nejšťastnější. Docela zklamání.