Štěstí jiskří jako sníh

I když se tento příběh opravdu asi víc hodí do předvánočního období, mne bavila určitě i teď v lednu ;-). A přestože už tady bylo zmíněno, že je kniha trochu kýčovitá, tak já jsem si ji užívala plnými doušky a to ostatní mi bylo úplně jedno, protože pro mě to bylo krásné a milé čtení. Na závěr tedy hodnotím pěti hvězdami a doporučuji hlavně ženám, které se ještě umí zasnít.

Kýčovitý posmutnělý příběh o tom, jak pomocí dopisů dostat 25 letou dívku ze zármutku po svém mrtvém příteli. Vkládala jsem do příběhu až přílišné naděje. Motiv dopisování mám velmi ráda a chtěla jsem si dopřát něco s vánoční atmosférou, ale toto se za mne teda zrovna moc nepovedlo. Hlavní kámen úrazu je asi v er-formě, kterou je příběh psaný. Neustále opakující se Emil tohle a Emil támto a Madita tohle a Madita támto mne do příběhu zrovna moc nevtáhlo. A do pocitů osob už vůbec ne. Jo, příběh to měl být srdceryvný a rady, jak zpracovat zármutek tam jsou hezké, ale autorka nás způsobem, kterým to napsala, nenechala přijít k postavám blíž. A nemůžu si pomoct, ale styl psaní dopisů mi přišel těžko uvěřitelný a postava hezoučkého učitele z mateřské školky mi přišla už poněkud hodně kýčovitá a přeslazená (chlap v mateřské školce na malé vesničce fakt moc typický není). To už mi přijdou víc uvěřitelné všechny ty fantasy knížky, co čtu, než toto. A navíc jsem měla pocit, že v Německu (děj se odehrává v přehnaně malebné horské vesničce v Německu) se píše dopis pro Christkind nebo Weihnachtsman a ne pro Santa Klause. Myslím, že po dalších knihách autorky už nesáhnu. Ale věřím, že své čtenářky si najde, jen mně to prostě vůbec nevyhovovalo.