Zo začiatku som mala celkom problém identifikovať rozprávačky a nejako sa vžiť do ich pocitov. Keď som sa ako tak začala orientovať v opísovanom vzťahovom trojuholníku, mala som zase problém pochopiť správanie oboch žien, lebo manžel a milenec v jednej osobe bol charakterom dosť nevýrazná postava a nepôsobil dojmom osudového chlapa... Nakoniec som ostala sklamaná, lebo kniha nenaplnila moje očakávanie.

Z knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jo, četlo se to samo, rychle, jenže moje hodnocení má své ale. Čtivá byla, jen jsem mnohdy moc nechápala chování postav. Klasický romantický trojúhelník, manžel, manželka a milenka. Hynek, Lucie a Anna. Tím, že jsem si ani k jedné postavě nedokázala vytvořit vztah mi asi vadilo. Také mi nepřidalo, že nebylo pořádně označené, kdy je příběh o Lucce a kdy o Anně. Skákání bylo někdy dost časté, stačilo dát jen nadpis Anna nebo Lucie. Někdy jsem byla chvíli zmatená o kom, že to právě čtu. Další postavy rodiče Hynka, sestra Julie, sestra Anny Heda, všechny jsou nešťastný. Snad nikdo tam není nějak pozitivní. Ve spoustě situací bych se nejspíš zachovala jinak. Ale co já můžu vědět, jak se říká, obuj si moje boty, pak můžeš soudit moje chování. Na každé postavě bylo vidět, jak ho ovlivňuje to kým je, s kým se stýká, jaké měl dětství. Proto když přemýšlím o knize jako celku, o psychologii myšlení jednotlivých rolí v životě lidí, jsem s knihou spokojená. Knihu jsem četla ve společném čtení #ctemeceskeaurory.