Srdce přes palubu

Příběh je o dvojici studentů, kdy se společně jejich rodiny vydají na plavbu s firmou matky Savannah na Aljašku. Docela pěkné čtení, které navíc umocní popis krásné přírody, kde zároveň zažijí spoustu pěkných zážitků a překvapení.

Sedmnáctiletá Savannah dostane kopačky od přítele Caleba s tím, že je nudná. Poté s rodiči odjíždí na dobrodružnou plavbu po Aljašce, na niž jede i spolužák Tanner. Dlouhá léta ho nemůže vystát, ale je to právě on, kdo jí ukáže, že je správná taková, jaká je a zároveň může zažít i nějaké to dobrodružství. A třeba se jí díky tomu podaří získat zpět i Caleba. Ale bude to nakonec to, co doopravdy chce? Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu hlavní hrdinky. Sice by bylo fajn dostat se občas i do Tannerovy hlavy, ale ani to mi nezabránilo v tom si knihu užít. V hlavní hrdince jsem se plně viděla a o to víc jsem příběhu propadla, protože jsem ji snadno dokázala pochopit. Rozuměla jsem, že byla spokojená ve své bezpečné bublině, která neobsahovala změny, které ji děsily. Pro ostatní mohla opravdu působit jako nudná, co nic neprožívá a v podstatě vzbuzuje jen lítost. Málokdo ale viděl to, že ona je takhle šťastná. Se svým řádem a matematikou. Tanner to v ní viděl a za to jsem ho maximálně zbožňovala. Moc se mi líbilo, jak autorka budovala změny v jejich vztahu. Ač v příběhu proběhl relativně krátký časový úsek, všechno mi to přirozeně sedlo. Změnili prostředí, začali spolu mluvit a hradby mezi nimi se pomalu bortily. Ne totiž všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Tanner jí pomáhal být víc odvážnější, ale zároveň ji k ničemu nenutil. Savannah zase postupně odhalovala, co se skrývá za jeho vtípky a jaké jsou jeho skutečné emoce. I jemu jsem rozuměla, proč to dělal. Člověk si musí vytvořit nějaký nárazník, jak tomu odolat a nepřipouštět si to. Co příběh ještě okořenilo, bylo prostředí Aljašky. Všechno, co spolu prožili - plavba, psí spřežení, ponor - s každým překvapením, které pro ni Tanner připravil, jsem tála - stejně jako S´more. Za mě to byla nevinná roztomilá romantika, u které jsem se culila a ten příběh si s chutí někdy přečtu znovu.