Srdce chuligána

Lubomír Větříšek popisuje svoje dětství a mládí za dob komunismu na Moravě v 70 až v 80 letech 20 století. Doma mají polnosti, zvířata, zahrádku, tak s bratrem mají v sobotu jasno. Otec pro ně bude mít připravenou celodenní práci. Popisuje svoje úspěchy ve škole, první lásky a hlavně muziku, která měla cenzuru, zákazy, hudba z ciziny se těžko sháněla. Samizdat a kamarádi “máničky”, jak byli nazýváni kluci, které si nechali narůst dlouhé vlasy. Měli mnohdy problémy s veřejnou bezpečností, nedostali se na kterou chtěli školu. Luba se tak nedostal na gymnázium, ale na střední elektrotechnickou školu. Vlasy si schovával pod límec pokud to šlo. Ježdění na tajné i oficiální hudební fesťáky si vzít nenechal. Obávaná vojna, praxe v továrně. Na vojnu se chodilo na dva roky. Nejlepší na knize je popis některých věcí, které už dnešní mladí prostě nevědí. Ani já už všechno ne, ale přece jen malinko ano. Doba komunismu v sobě nesla strach z estébáků, donášení, nesvobody. Věci nebyli k dostání a nebo za velmi draho z tuzexu za bony, za které se vyměnili československé peníze. Kniha je proložená i texty písní a autorovou fotodokumentací. Příběh plyne chronologicky autorovým vyprávěním. Knize by určitě neuškodilo proškrtání, protože místy mě už vzpomínání na zážitky ze školy nudilo. Styl psaní je také jednotvárný svou honbou za fesťáky, pivo v kelímku. Za informace o době bolševiků jsem byla ráda a určitě doporučuji, aby se nezapomnělo. ( Do důchodu šla paní v 54 letech, to bylo asi jediné plus, které jsem na komunismu našla. :) )

Lubomír Větříšek je elektrikář z Hodonínska. A napsal knížku, která vás donutí celý večer prohledávat Spotify. Srdce chuligána jsou vzpomínky na dospívání v normalizačním Slovácku – s kapelami, nepovolenými koncerty, prvními láskami a fotografiemi přímo z autorova archivu. Čtivé, autentické a místy záměrně nedořečené. Přesto mám pár výhrad, které nejsou úplně bezvýznamné. Stojí to za přečtení? Celou recenzi najdete na blogu – odkaz v záložce recenze.