Po přečtení anotace jsem na knihu byla hodně zvědavá, protože tyhle výměny mě prostě baví. Navíc princezna účastnící se turnaje o jinou princeznu, to samo o sobě zní jako velmi vtipná situace. Příběh byl poměrně čtivý a při čtení se mi vybavil Avatar a tím nemyslím ten velkofilm o modrých mimozemšťanech, ale příběh poslední vládce větru. I zde je totiž země rozdělena na části a podle různých esencí mají někteří obyvatelé těchto částí rozdílné schopnosti. Což se mi velmi líbilo, ale byla škoda, že v knize nebylo o jednotlivých schopnostech a zemi více informací. Podle drobečků, které nám autorka naservírovala stvořila velmi zajímavě fungující svět o kterém bych se ráda dozvěděla víc. V příběhu není romantická linka což mi vlastně vůbec nevadilo, ale ocenila bych aspoň nějakou propracovanou vztahovou linku jako například přátelství mezi jednotlivými princi. Základní zápletka byla zajímavá, ale v některých situacích došlo ke spoustě šťastných náhod, které hlavní hrdince pomohli. Konec příběhu mi přišel trochu zrychlený a překombinovaný, ale zároveň si nechává otevřená vrátka pro případné pokračování. Za poskytnutí knihy na recenzi velmi děkuji @humbookblogeri

Zvláštní pohádka pro dvanáctileté dívky. Přesně tohle jsem si začala říkat, jak jsem se ponořila do příběhu. Přecejen souboj o princeznu, ufňukaní princové, kteří se teprve všechno učí, zjednodušené prostředí toho světa, minimum prostoru pro nějakou politiku, žádný prostor pro nějakou lásku, divná pravidla, zvláštní kletby a jedna do očí bijící náhoda za druhou, to prostě vypadá na takovou tu klasickou pohádku. Proč ne, že? Zatoužila jsem přečíst si po dlouhé době pohádku pro mladší dívky a protože v sobě pohádky obvykle nesou nějaké ponaučení, donutila jsem se knihu dočíst až do samotného konce (nj, a taky jsem tajně doufala v alespoň nějaký, jakkoliv chabý náznak nějaké romantické linky, snít můžu, ne? I obyčejné hezké přátelství by mi stačilo...). Vzhledem k tomu, že jsem si ale po dočtení z knihy vůbec nic neodnesla, nějak nevím, nakolik ji mohu doporučit a vlastně komu. Pro dospělé to není, příběhu chybí jiskra a něco "navíc". Kdybych měla dvanáctiletou dceru, nevím, jestli bych ji nechala knihu číst a co by jí měla přinést. Chybělo mi tam nějaké přátelství, proboha i třeba víc nějakého soucitu a zamyšlení nad všemi těmi zavražděnými princi, prostě něco víc, než jen ploché vyšetřování zapeklitého případu. Jsem z dalších komentářů zvědavá, komu se vlastně kniha bude líbit a pro koho doopravdy byla psaná a kdo ji ocení.