Souboj cti MANUS

Tak tohle byla fakt hodně temná jízda. Užila jsem si každou stránku.

Tenhle příběh…..tenhle příběh ve mně probudil snad úplně všechno. Vztek, bezmoc, slzy, strach, ale zároveň i radost, něhu a lásku. A jakmile jsem se do něj ponořila, všechno kolem mě přestalo existovat. Příběh mě vtáhl a nepustil, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Jak tuhle recenzi napsat tak, abych vás nalákala, ale zároveň nic důležitého neprozradila? Asi nijak. Sama jsem pořádně nevěděla, do čeho jdu, a právě díky tomu jsem si čtení užila ještě víc. Každá další stránka odhalovala něco nového a já jen potřebovala vědět, co bude dál. Layla měla obyčejné dětství…..tedy jen do svých devíti let. Pak se její život změnil a následujících třináct let pro ni znamenalo peklo, které si nikdo nezaslouží. Přesto v sobě dokázala uchovat něco, co jí nikdo vzít nedokázal.....její lidskost. Tolikrát jsem ji během čtení chtěla jen obejmout, říct jí, že už bude dobře a že si zaslouží konečně něco jiného. Několikrát jsem si říkala, jak může být někdo tak zlý. Jak může člověk vědomě ubližovat někomu nevinnému? A právě nejděsivější na tom je, že podobné věci se bohužel nedějí jen v knihách. O to víc se mi tenhle příběh dostal pod kůži. Autorka rozhodně není žádný nováček a s každou další knihou mi potvrzuje, že si své místo mezi autory právem zaslouží. Dokázala napsat příběh, který mě bolel, šokoval, ale zároveň mi v těch nejtemnějších chvílích dokázal vykouzlit úsměv na tváři. Tenhle příběh ve mně ještě nějakou dobu zůstane. A myslím, že přesně takové knihy si zasloužíme číst. Takové, které zavřete, ale jejich příběh ve vás ještě dlouho pokračuje.