Sonjin deník

Mám ráda cestovatelské knížky mladých lidí, obzvlášť po revoluci, když se jim otvíral svět poznávání. Trošku mi vadilo, že styl psaní nebyl ani spisovný a ani hovorový, ale pokud to byl původně její deník, tak to asi psala víceméně pro sebe.

Kniha má moc hezkou obálku a název mě také lákal (jako všechny knihy s mým jménem:). Autobiografie autorky Pavly Smetanové je psaná hovorovou češtinou, na což se dalo brzy zvyknout. Knížka obsahuje všelijaké zážitky z cest mladé, sympatické a odvážné dívky z Čech, která měla dost velké štěstí na lidi i zajímavé situace. Ale celou dobu mi vrtalo znovu a znovu hlavou, proč si v té knížce říká Sonja?! Taky deník si představuji psaný deníkově (datum a co se stalo), ale to by zrovna tady nebylo vhodné. Spíš to je takové vyprávění a vzpomínání na to, jak šel čas a co všechno zažila. Četlo se to celkem dobře, autorku (jako necestovatelka) obdivuji za odolnost i za schopnost to zapsat (pokud to všechno opravdu zažila ona sama).