Sníš o druhé Zemi?

Taky jsem se nechal nachytat na tuto knihu. Čekal jsem, že ten úvod bude více o výcviku a stavbě vesmírné lodi. Jak jsem postupoval, začal jsem chápat o čem kniha je. Let na druhou Zemi je jen kulisa, kniha je vztahovka mezi náctiletými. Přivřel jsem oči a zatnul zuby a četl dál s nadějí, že se to rozjede. Ale ouvej, po startu se nic nezměnilo a děj se táhl. Měli letět dvacet tři let, protože se to odehrává v roce 2012 není žádná hybernace. Takže trpíme dál na palubě lodi, kde ... ano zase vztahovka mezi vynervovanými dospívajícími. Jenže v téhle táhlé zoufalosti se daleko nedostaneme a můžeme se "těšit" na další díl, kde se snad k cíli posádka přiblíží. To už se nedozvím, čas ztracený touto knihou mi nikdo nevrátí a jdu si dát dalšího Cartera, abych čtecí krizi způsobenou touto "knihou" zažehnal. Alespoň mi poslouží do čtenářské výzvy, ale pro čtenáře kvalitního sci-fi to opravdu není. Musím si trochu rýpnout na komentář Carol1122. Jestli je z této knihy "mile překvapena" a zároveň chválí Spasitele od Weira, reálně se začínám bát co mě v knize čeká. Knihy od Laseru jsem vždy považoval za kvalitní, ale proč si kazí jméno takovou slátaninou?

Sci-fi, to je moje kafe! Ale kde je to, co mě přitáhlo ke čtení, tedy průzkum nové planety? Bude až v další knížce? Ani já nepochopila, proč autorka použila letopočty, které příběh znehodnotily. Nebo proč tak krutě přísná příprava na let do vesmíru nekončila těsně před startem izolací posádky v karanténě místo volného pobíhání mezi spoustou lidí, poskakováním v trávě, na schodech a ve vodě. A potom, během toho dlouhého letu jsem ještě nepochopila to i ono, pořád jsem čekala, kdy už ,,Dorazí na sluncem vyhřáté pobřeží Terry-Dvě“ (str. 322) jako v nějaké počítačové hře. Bohužel.