Smrt šumavského poustevníka

Po Vondruškových knihách už nesahám tak často jako dříve, ale stále jsou pro mě zárukou pohodového čtení. Ono taky vymyslet nějakou další zápletku po tolika dílech už není tak jednoduché. Ale tady se to podle mě povedlo, a příběh patří k těm zdařilejším. Tentokrát nás pátrání zavede do šumavských hvozdů a do okolí Domažlic. Stojí za smrtí poustevníka důkladné intriky a snaha zhatit mírová jednání s Bavory, nebo ty nejobyčejnější motivy kvůli kterým se obvykle vraždí - láska a peníze? Nebo ještě něco úplně jiného? Otázky přibývají, osudy postav se splétají, a nejednou vyšetřovatele dovedou do slepé uličky. To by ale nebyl Oldřich z Chlumu, aby se mu za vydatného přispění jeho pomocníků, a s pohárkem dobré medoviny v ruce, nepodařilo rozplést i to nejzamotanější klubko, a případ dotáhnout do zdárného konce.

Skolila mě nemoc, a protože jsem měla rozečtenou poněkud hutnou knihu, na kterou jsem fakt neměla náladu ani myšlenky, sáhla jsem po osvědčeném autorovi. Tentokrát mi příběh ani nepřišel tak zamotaný, teda vyšetřování ano, tam se postupně nabalovaly různé kličky a odbočky, ale když se zpětně podívám na tu hlavní linku, je to jednoduché. Aspoň tentokrát pachatel nespoléhá na různá KDYBY, jak už se mi u autora stalo. Někoho se potřebuji zbavit, tak se ho zbavím, postarám se o mrtvolu a jedu dál. Najde se další opruz, vyřeším ho. Trochu přitažená za vlasy mi přijde pohnutka, proč se Baltazar uvolil k výrobě té tekutiny ve fialové lahvičce, nebyl blbý, musel si spočítat, že - to není úplně nejlepší nápad. Vím, že tohle není zrovna literatura na výši, ale to jsem taky nehledala. Hledala jsem intelektuálně nenáročnou zábavu v době, kdy mi nebylo dobře, a to jsem dostala. Hodnocení odpovídá danému úhlu pohledu.