Smrt a potěšení

Ke každé hlavě sa tělo najde (2*) V prvej poviedke americký detektív dostane prípad vraždy mladého Prochazky. Jeho telo stratí hlavu a všetky stopy smerujú k záhadnej veštici Madam Pommes. Dve hviezdy za snahu. Ledové sny (4*) V tomto príbehu sa mi Applegate dostal pod kožu. V druhom prípade musí Norman riešiť vraždy, ktoré majú mýticky nádych Severských bohov. Čítanie spríjemňuje jednoduchý život detektíva, aj keď sa môže zdať, že sa príbeh točí okolo barov a dievčat. Drak skvrnitý (4*) Applegatovi sa začína dariť. V tejto poviedke rieši problémy nevery. Príbeh má Ázijský nádych. Získava nové známosti, ktorých ako súkromné očko nemá nikdy dosť. Celkom dobre čitateľné. Pošťák nezvoní ani jednou (3*) Tu sa Norman zapletie s Ruskou mafiou a navyše musí strážiť svoju neter, ktorá sa zhodou náhod zapletie do Ruského kolotoča. No po všetkých vraždách, má Applegate strach hlavne z českej daňovej kontroli. Černočervená smrt (3*) Normen opäť pri špiclovaní neverného manžela, narazil na ďalší unikátny prípad a tento krát sa zapletie so satanistickým kultom. Trošku nadväzuje na prvý prípad. Každá poviedka, jeden prípad, ako pri knihe Swinger párty od Kotletu. Norman celkom sympatická postava. Skvelé hlášky, ktorým nechýba sarkazmus, žije jednoduchým životom, čo sa dobre číta. Fanúšik poviedok a detektíviek by si našiel svoje, pre mňa priemerné čítanie.

Těžké pořízení s touhle knihou. Měla všechny předpoklady k tomu mě nadchnout, přesto jsem jí musel rozečítat natřikrát, než jsem si konečně zvykl na její atmosféru. Přitom ústřední motiv je víc než sympatický - pětice povídek s prominentním detektivem Normanem Applegatem se tím či oním způsobem točí kolem magicko-mystických pletich, přičemž sám hrdina je vyšetřuje pomocí striktních pravidel světské logiky. Problém nastal v okamžiku, kdy jsem zjistil, že se ztrácím jak ve fantaskní linii vyprávění, tak i v té reálné. A výslednému dojmu příliš nepřidal ani fakt, že příběhy by se klidně obešly bez detektiva, protože ten k jejich rozklíčování často přispěje jen minimálním způsobem. Po stylistické stránce jde však o perfektní práci, kterou je vysloveně radost číst. Snad jen, že se autor nedokáže přizpůsobit tempu méně chápavých čtenářů (tj. těm jako jsem já), když automaticky předpokládá, že jim bez problémů dojdou všechna významná mrknutí, jež provázejí jednotlivé dějové zvraty. Nedošla.