Tento krásný příběh je moje absolutní srdcovka ;-). Jako první jsem ale viděla film, který mne fakt rozsekal na malé kousíčky. Prožila jsem u něj totiž celou škálu pocitů, doslova jako na houpačce :-). Místy jsem se smála a pak zase ronila slzy. A tak stále dokola. No a u knihy jsem to měla podobně. I když mi zde tak trochu vadilo střídání časových rovin a právě tyto skoky způsobovaly lehký zmatek. Ale o co tady vůbec půjde? Ninnie Threadgoodeová žije v domově důchodců a potkává tam mnohem mladší Evelyn, která chce ve skutečnosti navštívit svou tchyni, ale tyto návštěvy nejsou právě dobrovolné, proto před ní utíká do salónku. Ninnie se při každém setkání s Evelyn ponoří do vzpomínek a vypráví jí svůj životní příběh o svých kamarádkách Ruth a Idgie, jejich kavárně ve Whistle Stop a také o přátelství lidí v této těžké době. Vyprávění je to opravdu pěkné, postavy sympatické a styl psaní příjemný. A nejde jen o přátelství a zážitky Idgie a Ruth v jejich kavárně, ale také o záhadné zmizení Ruthina manžela - Franka Bennetta. To je podle mého názoru asi nejzajímavější linka celého příběhu ;-). Kromě toho se postupně mění také Evelyn, která je na začátku knihy, když se poprvé objeví v pečovatelském domě, nejistá a bázlivá, ale ve finále se z ní stane sebevědomá a silná žena. Kniha je doplněná o vsuvky z místního deníku, které píše Dot Weemsová a které se mi moc líbily, protože byly skvělé a vtipné. A čtenáře navíc poutavým způsobem informovaly o událostech ve vesnici. Autorka navíc na jedničku vykreslila všechny postavy, nikdo zde není jen dobrý nebo špatný, ale každý má také svoje chyby. Samozřejmě nejsympatičtější mi byly Ruth a Idgie, ale také mladý Pahýl, kuchařka Sipsey, Big George nebo tulák Smokey. No a potom i vypravěčka Ninnie a Evelyn. Knihu nemohu hodnotit jinak než plným počtem, doslova se mi vryla do srdce a já se k ní - i k filmu, který se mi líbil dokonce o maličko víc :-) - zase někdy opravdu moc a moc ráda vrátím...

Pár knih bych si ráda jednou znovu přečetla, tato k nim bude patřit. Film jsem neviděla, ale ten příběh byl napsaný tak opravdově, živě, že se mi před očima míhaly všechny ty postavičky z malého jižanského městečka Whistle Stopu a já tam byla s nimi. Nechala jsem si vyprávět krásně lidský, dojemný i humorný přiběh několika desítek let života Ingie, Ruth, Pahýla, Velkého George, tuláka Smokeyho a mnoha, mnoha dalších. A víte co, já u toho dostala chuť na ty smažená zelená rajčata, i když vůbec nevím, jak chutnají :-). Takové příběhy se dotýkají lidských srdcí a zanechávají v nich stopu...