Typický příklad toho, že vám kdysi někdo pochválil slohovku... Téma je zajímavé, ale v oblasti YA existuje mnohem mnohem mnoho lepších knih, z nichž tematicky ční Srdcerváči. A řešení domácího násilí v knize nutí člověka mlátit hlavou o stěnu, protože je zřejmé, že je to tady jen fancy manýra. Nevadí, fotr tě zmlátí, tak se chytíme za ruce a u stolu si o tom popovídáme a vše bude sluníčkové... nebo slunečnicové...

Ačkoli si jindy stojím za tím, že knihy z Wattpadu by měly mít šanci se dostat do knihkupectví, ale zde své tvrzení popřu, protože Slunečnice tam měla zůstat. Snažila jsem se odpoutat od informace, že kniha byla původně fanfikcí na One Direction, ale vzhledem k tomu, že od původní fanfikce se změnila minimálně, nebylo to možné - aneb After ještě v horší verzi. Příběh by si jednoduše zasloužil více - více stran, propracování, vylepšení charakterů a celkově lepší proparacování (nemluvě i o redakčním týmu a menší počet chyb v textu). Kniha by chtěla ještě pár let a od autorky odstup a zrealističtění - na to, že kniha referuje o důležitých tématech jako domácí násilí či coming out, vůbec to ve čtenáři nerozonuje a celé je to pojato neskutečně ploše a povrchně. Kniha naráží snad ve všech aspektech. Postavy jsou ploché, jejich chování neuvěřitelné, dialogy nereálné. Nemluvě o klišovitosti a postavách stylu Mary Stue (aneb školní král x chudák) - jednoduše typický děj, který každého brzy znudí. Je vidět, že jde o prvotinu. Spousta pasáží je uspěchaná, ty, co jsou důležité, dávají prostor zbytečným, čtenář nemá šanci poznat postavy a ani se do knihy vžít. Nejde o vyloženě špatný začátek, ale autorce pro příště doporučím beta čtenáře, pořádnou redakci a sebereflexi především a odstup od vlastního díla, aby kniha mohla dozrát. Nicméně, některé myšlenky z knihy jsou milé - to jediné mě asi zaujalo.