Složenýma očima

S tímhle stylem se roztrhl pytel. Pokud si chcete udělat názor, kde je hranice mezi imaginací a blábolením, směle do toho.

Uživatel papanoel69 se naprosto mýlí: Zedníkův styl v této sbírce je jedinečný a poměrně složitý: bravurně zvládnutá formální stránka, budování osobního mýtu, neustále probleskující ironie a překvapivá imaginace. Zedník navíc jako jeden z mála současných básníků okysličuje svou poezii určitou vědeckou terminologií, která ale nepůsobí suše nebo vykalkulovaně. Zedník je divoký intelektuál. Pro mě osobně je to jeden z nejpodstatnějších básníků, jehož poezie mne trvale fascinuje a od něhož jsem se mnoho naučil (to neskrývám). Dnes naopak nikdo nemá trpělivost na vytváření hustých a prostupujících se textů-palimpsestů, tak jak to právě dělá ve své poezii Zedník. Dnes se spíš každý básník banálně zpovídá. Autor sbírky Složenýma očima ale vytváří novou svébytnou skutečnost, která se napájí z jeho inspirovaného vidění světa kolem a zároveň z pátrání v hlubinných vrstvách sebe sama. Když k tomu přidám skutečné hudební ucho (podobně to říkal Williams o Poundovi - ten mluvil o mystickém uchu), protože Zedníkovy verše jsou dost filigránské a metricky vypracované, tak neznám téměř žádného současníka, který by uměl to co on. Takže pozor, žádný pytel se neroztrhl, maximálně vězí na něčí hlavě a zabraňuje vidět.