Sliby chyby

Když mi bylo šestnáct, přísahala jsem, že jeho si nikdy nevezmu. Plácli jsme si na to. Dokonce jsme slib sepsali a podepsali vlastní krví. Bylo to to jediné, na čem jsme se kdy shodli. Svět ho zná jako prince Juliana, vévodu z Montcroix, prvního v nástupnictví na chamontský trůn. Má přízvuk, z něhož se ženám tají dech. Královskou noblesu. Oslnivý vzhled. Je to neskutečný krasavec. A má dlouhatánský seznam dívek po celém světě, které by obětovaly své prvorozené dítě za svatbu s ním. Je nejžádanějším mládencem svobodného světa. Ale pro mě je to jen syn otcova nejlepšího přítele – otravný kluk, který mi každé léto dělal ze života peklo. Rodiče si našeho vzájemného opovrhování nevšimli a vtipkovali o našich zásnubách…