Ze začátku knihy mi dělal styl ,jakým je příběh napsaný problém, už jsem si myslel ,že knihu odložím, ale naštěstí jsem vydržel a ono se to oplatilo. Kniha je skvělá rodinná sága rodiny Swartových, kteří dají slib ,a čtenář čte ,jestli slib bude splněn. Na pozadí příběhu se odehrává období konce apartheidu, které má nakonec, také vliv na děj příběhu. Knihu mohu za mě jen doporučit.

Slib, novodobá jihoafrická literatura. Znám v doslovu uváděnou Nadine Mortimerovou a velmi doporučuju také knihy neuvedeného André Brinka. A teď Damon Galgut, pro mě zcela neznámý autor. Musím uznat, že literární sousedství s oběma jmenovanými autory je zasloužené, kniha mě velmi příjemně překvapila. Pokud jde o historickou situaci, našla jsem dokonce jakousi paralelu s vývojem v naší republice - i v JAR si asi mnozí představovali, že když se podaří zrušit apartheid a poté se prezidentem stane někdejší vězeň (!) Mandela, tak prosperita, lepší životní podmínky a spravedlnost se tak nějak automaticky dostaví. Jenže se ukazuje, že černošské vlády rozhodně nejsou samospasitelné, spíše naopak. A s postupujícím časem přichází celospolečenské chátrání a rozpad infrastruktury, do níž investovali pouze někdejší bílí mocipáni. Jen velmi volně pak tato degradace souvisí s hlavním příběhem téhle knihy. Jednotlivé oddíly jsou nazvány podle členů rodiny Swartových, jenže kapitol je o jednu méně; jen Amor zůstává, aby konečně mohla dostát slovu. Překlad Jiřího Hanuše mi připadal dokonalý, absence klasických uvozovek mě nerušila, tiskové ani jazykové chyby jsem nezaznamenala. Na rozdíl od mé poslední odeonky (Barnesova Jediného příběhu) tedy chválím a děkuju. "Moje matka je mrtvá. Brána, kterou jsem vešel do světa. Není cesty zpátky, ne že někdy byla."