V novém souboru 17 povídek Elišky Koppové se opět setkává sen se skutečností (Jižan), minulost s přítomností. Z hlubin času se vynořují stíny a nutí hrdiny jednat. Nic, čeho ses dopustil, nezůstane utajeno a zapomenuto, i kdyby to mělo na svou chvíli čekat léta (Poselství). Dávný zločin mnohdy vyvolá další (Ivetčina volba), někdy však dojde k usmíření a stín se rozplyne ve slunci (Tenkrát v máji). Ani úsměvným a zdánlivě bezbolestným historkám nechybí jisté vnitřní pnutí. Kromě lásky, která se tu objevuje v těch nejrozmanitějších podobách, stojí v popředí zájmu konfrontace s minulostí a vztahy rodičů a dětí (Kazatel a jeho dcery). Tento soubor by se dal nazvat průvodcem po lidské duši, která je nekonečná a plná překvapení.