Dala bych raději 3 a půl hvězdičky, ale protože se mi zdají 3 málo, radši přimhouřím oko. Čte se to skutečně jedna báseň. Když člověk nezačne uvažovat nad tím, že ta Laurel je zřejmě superžena podle toho, co všecko dokáže. Asi jako Cecílie z písničky co "nohou seje rukou pleje hubou mele". A ještě k tomu je krásná. Co mi trochu vadilo, tak její jméno. Laurel...no, po každé, když jsem na ně narazila, hned jsem pomyslila na Hardyho. Thatcher byl natolik dokonalý ve všech směrech, až jsem vzpomínala na Limonádového Joea. Děj byl napínavý a o pašerácích alkoholu jsem zatím moc nečetla. Nezbytné milostné scény jsem spíš přeskakovala, protože mi šlo především o stíhání pachatelů a odkrývání zločinů. Všeobjímající typický americký patos vygradoval v závěru knihy, kdy se mi z přeslazené ušlechtilosti všech udělalo trochu mdlo. Ale pak jsem si řekla: no bóže, beztak je to všecko vymyšlené, tak co se budu vzrušovat. Knížka je na rychlé přečtení, poskytne dobrou zábavu, ale jedenkrát stačilo.

Skok do neznáma, který za to všechno stál. Téma prohibice v Americe roku 1920 a příběhy, ať už komické či tragické, mohly být částečně i pravdivé.