Sklíněné korálky

Čtivý historický román ze 17.století nás zavede na zámek Velké Losiny a nechá nás nahlédnout do osudů a myšlení místních obyvatel. Na zámku žije princezna Anna Vilemína ,která má u sebe pouze služebnou a proto se upne právě na sklíněné korálky ,které ji přivezl z ciziny doktor, který ji léčil. a ta jim svěřuje své pocity a tajnosti Celý příběh je opředen temnou atmosférou tehdejší doby ,kdy byly lidé odsuzováni za čarodějnictví a spolčení s ďáblem. Inkvizice tehdy měla dlouhé prsty, majetek nařčeného vždy propadl inkvizitorům. Dějově není kniha náročná ,ale docela obšírně rozepsána.

Pro mě naprosto skvělá kniha. Dějištěm je Losinsko, Šumpersko a Mohelnicko v 90.letech 17.století, tedy kraj, ve kterém jsem strávila prvních dvacet let svého života. Na zámku ve Velkých Losinách jsem léta brigádničila jako průvodkyně, takže když Anna s Michalem vyráželi na své výpravy do okolí, já jsem před sebou tu krajinu viděla. V Sobotíně jsem byla mnohokrát a přes Maršíkov jsme jezdili na kole i štrapácovali pěšky. Jistě, tehdejší krajina určitě vypadala jinak, ale já prostě byla doma. Jako by tohle nestačilo, jazyk knihy je skvělý, příběh výborný a bobligovských ukrutností právě jen tolik, abyste neměli přání knihu odložit. Postavy možná trochu idealizované, ale o to "čitelnější" a sympatičtější. Nevím, jak dalece si autor pohlídal dokonalou historickou věrnost předlohy, ale určitě se mu povedlo napsat zajímavou a čtivou knihu z naší historie. Vzhledem k tomu, že P.S. je povoláním ajťák, absolvent matematicko-fyzikální fakulty UK, můj obdiv a uznání jsou bezbřehé. A to tím spíš, že Sklíněné korálky jsou jeho prvotinou. Vyzkoušejte sami a uvidíte! Věřím, že nebudete zklamáni. "Viděl umírat tolik lidí jako snad žádný jiný člověk na světě s výjimkou Boha . . . tedy kdyby Bůh existoval. A mnohokrát to byl nesnesitelný, protože bezmocný pohled. Kéž by bylo možné každý život ukončit snadno, bezbolestně a uctivě. Proč se život člověka nedá zavřít jako rozevřená kniha, pokud možno až po přečtení poslední stránky?"

Ani se mi nechce věřit, že je to první kniha autora. Je vyzrálá, psaná originálním stylem s velkým citem pro psychologii postav. Pan spisovatel si zvolil téma, které bylo zpracované již dříve. Ať v knihách anebo i ve filmu. Všichni máme v paměti hrůzné skutky hamižného, odpudivého ďábla Bobliga, který rozpoutal peklo ve Velkých Losinách. Filmová hraběnka byla ve filmovém Kladivu na čarodějnice zpodobněna jako zralá dáma, v knize je to senilní žena, která má bohužel rozhodovací moc. Dětské postavy v knize jsou dojemně upřímné, doktor Kvěch dává nemocné a osamělé Anně Vilemíně korálky s legendou, které ona uvěří a korálky jí pak pomáhají zvládat nejrůznější situace. Karl, hlavní komorník, zosobňuje úředníčkovskou povahu, která je stále pod pantoflem Jejich Milostí, kterým oddaně slouží. Nepochybuje o ničem. Až mu doktor Kvěch prozradí běh věcí a teprve pak začne uvažovat. Stále ale nemá odvahu k nějakému zákroku, i když o něm přemítá ve dne v noci. Sám se neodvažuje, strach ho svazuje, i když ví, že se děje nespravedlnost. Myslí si, že když si někoho zaváže slibem peněz, on udělá špinavou práci za něj. Jenže to není tak snadné. Nezachrání vůbec nikoho, román nekončí žádným happy endem, nejhorší zlo je prozatím zažehnáno, ale spravedlnost v koutě pláče krvavé slzy.