Síťařka

Kyberpunkový thriller, ve kterém se budoucnost ve stínu všemocných korporací zdá díky hudbě snesitelnější Hackerka Pat Takešita bojuje se závislostí na drogách a během své výpravy do kyberprostoru nečekaně zkolabuje. Když zjistí, že její zhroucení mohl způsobit dosud neznámý kybervirus, vydává se na strastiplnou pouť, aby vypátrala, co je tento výtvor vlastně zač. Deskar Hunter, kapitán vojenského zpravodajství Arisu, největší korporace na světě, má svá nejlepší léta za sebou, zmítá se v rodinných problémech a trpí alkoholismem. Díky dřívějším úspěchům však dostane od firmy poslední šanci a je vyslán do Paříže, aby vyšetřil vzrůstající počet síťových vražd. Pátrání ho nakonec zavede až do Tokia… Sedmnáctiletý Ronnie Luck, který opustil školu, aby se mohl naplno věnovat svému koníčku, najde s kamarádem na nelegálním digitálním tržišti informace o novém viru. Jeho přítel ale za záhadných okolností umírá, a tak Ronnie ve snaze ochránit sebe i svou matku utíká z rodného Islandu. V japonské megapoli se setkává se záhadným krajanem, který mu nabídne práci a jednou možná i setkání s legendární Pat Takešitou. Postupně však všichni zjišťují, že se ocitli na šachovnici cizích zájmů, ve hře daleko komplikovanější, než si vůbec dokázali představit. ––– Petr Kubát se v Síťařce představuje jako živelný autor, který ví, jak nakládat s kyberpunkovou estetikou, a nebojí se sci-fi thriller obohatit o prvky romance a hudebního fanouškovství. A přestože je budoucnost v jeho podání temná a mnoho naděje nenabízí, nezdá se díky tomu být až tak nesnesitelná. — Jiří Štěpán, redaktor Ponořila se ještě hlouběji, do míst, kde přestávala cítit spojení s masem, kde přestávala cítit jeho bolesti. Dostala se do jakéhosi kómatu, stavu bez tíže, kdy její vědomí bloudilo surrealistickými obrazy a nekonečnými proudy informací. Nechávala se vtáhnout dovnitř a pozřít tímto neživým oceánem. Nechala ho prostoupit každou buňkou neklidné mysli. Jako by se ponořovala do čiré lehké tekutiny, ve které se dalo příjemně dýchat. Psychedelické obrazce nahradilo prázdno, mírně barevné prázdno. Ležela na zádech, měla zavřené oči. Bylo to příjemné a uklidňující. Nechala se tím pohltit, ať si ji to celou vezme a zbaví ji vědomí. Nechtěla cítit nic. Jen uklidňující prázdnotu. — ukázka z knihy