Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město

Stejně jako první díl, i tuto knihu jsem zhltla během chvilky. Je napínavá a desítky stránek utíkají "podivně" rychle. Stejně jako první díl končí i Podivné město v tom nejnapínavějším místě. A čtenáři nezbyde, než se klepat na další díl.

Celá kniha se nese v duchu myšlenky „zachránit slečnu Peregrinovou z ptačí podoby“. První polovina knihy je pomalejší, i když nechybí několik zajímavých pasáží, druhá polovina naopak překypuje akcí. Závěrečné zvraty jsou vážně neočekávané, autor čtenáře pěkně překvapí. Dobové fotografie hezky dokreslují příběh. Zaujaly mě Jacobovy nově objevené schopnosti a nové podivné postavy, doufám, že se o nich v budoucnu dozvíme více.

Já tak nějak nevím, co si o tom mám myslet. První díl byl originální a příjemně zvláštní, ale děj tohoto dílu se pořád opakoval; skupinka podivných dětí putuje za ymbrynou a po cestě je přepadávají netvoři. Vlastně jsem se tam nic moc nového nedozvěděla - téměř vše již bylo řečeno v prvním díle. Konec byl sice dost překvapivý, ale myslím, že by zvratů mohlo být trochu víc. Asi by mi ani nevadilo, kdyby kniha byla o 200 stran kratší.

Milé pokračování toho, co začalo v předchozím díle. Knížka se čte sama, i když asi podobně jako řada trilogií trpí druhý díl tím, že tak nějak tvoří výplň mezi překvapujícím prvním a finálním třetím dílem. Nicméně splňuje vysoký standard, co se čtenářské kvality i napínavosti týče, takže fajn 4 *.

moc pěkné pokračování ....

„Neřekla jsem osud," opakovala. „Věřím tomu, že pokud jde v životě o něco velkého, neexistují náhody. Všechno se děje z nějakého důvodu. Ty jsi tady z nějakého důvodu - a není to proto, abys selhal ... a pak se tma začala vrstvu po vrstvě loupat a obloha se téměř neznatelně oděla v jemnou bledou modř.... zavřel jsem oči ... a svět se vytratil" ... „Kdysi dávno, v podivné době, se v hlubokém a prastarém lese potulovalo strašně moc zvířat. Byli tam králíci a jeleni a lišky, tak jako v každém lese, ale byla tu také méně obvyklá zvířata, jako třeba chmůrvědi chůdonozí, dvouhlaví rysové a mluvící emurafy“.... víte, podivní tvorové musí být volní, aby byli šťastní ... Ačkoliv nepatřím do cílové skupiny čtenářů téhle série, našla si slečna Peregrinová a její podivné děti ke mně cestu. S docela velkým časovým odstupem od prvního dílu, jsem držela v rukou tuhle krásnou knížku, a tím myslím zajímavě zpracovanou, obálka, fotky a tak, a těšila se, nebo spíš byla zvědavá na pokračování ... moje mysl se těšila na to, co už se mi připomnělo v prvním dílu, že věci nejsou takové, jaké se zdají :-) ... čas se najednou nedá odhadnout ani podle měsíce, ani podle pohybu hvězd, ... a vy zjistíte, že se tu pohybují mezi námi děti s podivnými schopnostmi, které nás buď děsí, nebo fascinují (možná proto jsme k takovým „nenormálním“ ... často dost krutí), ... a samozřejmě jsou tu taky úžasná podivná zvířata (mít doma třeba takovou emurafu :-)), ... a pak stvůry, kterým jde jen o to přiživit se na těchto výjimečných duších, ... proto existují také ymbryny, které tyto děti (i podivná zvířata) chrání v časových smyčkách, … jenže už ani tam není bezpečno ... a tak Jacob, vypravěč a hlavní hrdina, zjistí, že by si měl dávat zatraceně dobrý pozor na to co si přeje :-) ... splní se mu totiž jeho sen o dobrodružnějším životě ...takže spolu s ním a podivnými dětmi můžeme sledovat jak se svět podivných řítí do naprosté zkázy ...přiblížíme se doslova na krůček až k úplné hranici všech možností ... ... dneska se hodně mluví o tom, že už se my lidé (tedy hlavně my, dospělí), tolik „neúčastníme“ na svém duševním světě, že jsme se přeorientovali tak nějak materiálně, ... a přitom si vůbec neuvědomujeme, že snění je zásadním posláním mysli :-) ... vážně, ... mysl sní čtyřiadvacet hodin denně ... sní nejenom když člověk spí, ale i v bdělém stavu ... je to její přirozenost, ... a tahle knížka Vám to připomene :-).