Simeral v plamenech

Na knihu jsem se velice těšil. Nicméně tentokrát musím v hodnocení ubrat jeden rychlostní stupeň dolů. Asi za to může pomalý začátek knihy. Možná jsem to u předchozích knih ve svém nadšení z jejich četby neshledával toliko zásadní. Toto byla první kniha, u které jsem to zaregistroval. Proto bych toto dílo z pohledá čtenářova rozdělil do dvou částí. První polovina je startovací a více méně se točí kolem událostí minulých. Kdo nečetl předchozí knihy, ocitne se ve víru odkazů na události, které nezná. Nicméně nenechte se odradit, pro četbu této knihy to není zásadní. Kdo má již s předchozí autorovou tvorbou zkušenosti, připomene si události jemu známé. V druhé polovině jsem již našel starého známého mistra Kotouče, jehož knihy mám tolik rád. Jak už je patrno z názvu, je jasné, kam se budou soustředit ústřední události knihy. Milovníci militari sci-fi dozajista budou nadšeni. Staří známí z knih předchozích se do toho opět pustí s plnou vervou a o akci nebude nouze. Pakliže na začátku knihy autor sundal nohu z plynu, zde ho naštěstí přidal na tu správnou míru. Co dodat. Kniha se mi líbila, to zase ne že ne. Ale poprvé jsem při její četbě pocítil jisté rozpaky. Přeci jenom je to již 7 díl ze stejného prostředí a chtě nectě, jisté stereotypy se musí objevit. Možná by neuškodilo ubrat pár stránek, trochu omáčky, a přidat více masa z druhé poloviny knihy. I přesto knihu doporučuji. Zklamáni dozajista nebude, nakolik nadšeni, to si nedovolím soudit.

I ve Simeralu v plamenech probíhají gigantické vesmírné bitvy, ale velká část děje se přesune z kosmu na planetu Simeral obsazenou Kasimirským císařstvím, kde se členové odboje spolu s jednotkami Commandos snaží Kasíky vyhnat. Dovolím si vypůjčit současné dění a říct že Kasíci nakonec dopadnou ještě hůř než Amíci v Afghanistánu. Sektor Hirano mě fakt hodně baví.

Tak je za mnou předposlední díl série Hirano a pocit, který se objevoval pomaloučku polehoučku v přechozích dílech série, ale stále ho převažovalo nadšení z děje, se tady objevil v plné palbě. V tomto díle mi přišlo, že autor snad jede tuto sérii přes šablonu. Pomalý rozjezd, příprava operace a na závěrečných stranách knihy řežba. A pořád dokola a dokola a dokolo. Žádný zvrat v ději, který by čtenáře aspoň trochu vykolejil. V Simeralu byl tento pocit navíc umocněn už neuvěřitelným štěstím a náhod hlavních postav. Já chápu, že eposy se píší právě o hrdinech, kteří toto štěstí měli, mrtví vám toho moc nepovypráví, ale tady toho už to bylo na můj vkus až příliš. Tady už jen chybělo, aby atomovky dopadly nakonec na Simeral, ale nevybuchly, protože admirál Tyler jakožto Deus ex machina tohoto dílu, místo nočního spánku všechny obešel a odmontoval jim detonátory.... Škoda, celá série se mi velmi líbí, ale tento díl bych nejraději vymazal.... Dávám 2/6