Dlouho jsem se těšila na třetí díl. Teď je dočteno a hluboce smekám před paní Lednickou. Odvedla obrovský kus práce. I třetí díl si udržel velmi vysokou úroveň. Moc se mi líbilo zapracování reálných postav do příběhu. Velmi pěkné čtení o nelehké době.

Taková ,,bichla,, a přitom to nelehké čtení jen odsýpalo.. Občas jsem musela čtení přerušit, poplakat si nad těžkým osudem Šlonzáků, Čechů, Poláků, kteří chtěli jen ,,rubat,, to černé zlato a žít si po skončení války konečně klidným životem s jistotami za poctivě odvedenou práci. Osudy rodin Wojtka, Halky a především Ženky (dětí Pospíšilových), Ludwika, Barky či Anušky( s tou jsem velmi soucítila) mě velmi zasáhly. Každá doba, každá změna režimu přinesla našim hrdinům těžkosti, zde se mi velmi líbil přístup dospělé a dozrálé Ženky (bere život co nabízí). Co jsem v této knize opravdu ocenila, bylo vykreslení a popsání tvrdé práce havířů. Hltala jsem popisy z prostředí šachet, havířskou hrdost, ovšem zároveň přichází období, kdy přichází k moci KSČ a její budování socialismu. Jeden ze stěžejních cílů je těžba uhlí na Karvinsku, přichází dvouletka a následná pětiletka, plnění plánů, hazard s lidskými životy, politické procesy, měnová reforma, ztráta jistot a svobody. Musím velmi ocenit, že na začátku knihy je rodokmen. Děkuji p. Lednické za čtenářský zážitek a za ten konec, s těmi skutečnými postavami, který mě rozsekal. Jsem hrdým potomkem karvinských havířů a nejen proto, jsem postupné umírání staré Karvinné v této knize oplakala. ,,Bez uhlí být nemůžeme, sláva práci horníků! Všichni rádi pomůžeme, narubáme vozíků! Uhlí se k nám vrátí zpět, veselý zas bude svět, roztočí se všechna kola, teplo, světlo bude hned!´´