Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město

Parkerovy příběhy se sice odehrávají ve smyšlených světech s fiktivním zeměpisem a světovou historií, ale některé typické rysy fantasy literatury, jako je explicitní využití magie, se v jeho románech nevyskytují. Dalšími významnými tématy jeho knih jsou politika, technologie (zejména převratné inovace) a buď jedno, nebo druhé jako prostředek k dosažení či udržení moci. Classis mohlo dopadnout stejně neslavně jako Řím vypleněný Vizigóty, ale na rozdíl od metropole na řece Tibeře mělo někoho, kdo se postavil do čela jeho obrany. Paradoxem ovšem je, že to nebyl žádný hrdina či generál, ale bývalý otrok, příslušník jednoho z mnoha porobených národů, podvodník a lhář Orhan. Shodou okolností byl Orhan také velitelem ženistů (to jsou ti, co staví mosty, akvadukty a cesty a na rozdíl od nás mají alespoň nějaké znalosti bojové taktiky). Není žádná legrace vést město plné lidí a frakcí které nenávidí nejen jedna druhou, ale především vás a donutit je táhnout za jeden provaz. Orhan však nebyl žádný myslitel, takže jeho obrana Města se neobešla bez spousty triků, přemlouvání, výhružek, úplatků a podrazů. O zvraty a ztřeštěné nápady tedy při obraně Města nebyla nouze, čtenář neustále trnul v očekávání toho, co se zase pokazí. A zároveň se těšil na to, s jakým zajímavým řešením nastalé krize Orhan přijde tentokrát. Všichni kdo se na výrobě knihy podíleli, by si za ni zasloužili vavřínový věnec vítězů. Kniha má nejen mnohem hezčí obálku než anglické vydání, ale je ručně vázaná a tištěna na speciálním papíře. Veronika Marhounová a Michal Puhač si ovšem vyhráli nejen s obálkou a předsádkami, ale především s vysázením knihy. Zkrátka a dobře, nakladatelství Planeta 9 přineslo českým čtenářům nejen originální a chytrý příběh, ale také krásnou, oku lahodící knihu.

Království, které vzdáleně připomíná Říši Římskou v největším úpadku se rozrostlo do takové míry, že je již problém kontrolovat veškeré své vazaly a barbary za hranicemi. Jsou to nicméně jednotlivé, vzájemně soupeřící, menší kmeny. Od těch nikdy problém nehrozí, že ne?! Základní premisu tedy dobře známe a není zcela překvapivá. Využívá ji mnoho příběhů různých žánrů. Dokonce i řazení pod Fantasy může být sporné, ale nějáké ty prvky zde jsou. Vypravěčem příběhu se stává Orhan, nadaný sirotek z barbarského kmene, který se postupně propracuje na hlavního inženýra armády. Zároveň jde o prospěchářskou a poměrně do sebe zahleděnou postavu. Jeho vyprávění je tedy třeba brát s rezervou. Postavy- Celý příběh sledujeme Orhanovým zrakem. Království z něj učinilo otroka, ale postupem času mu byl umožněn postup v řadách armády. Shodou okolností je on jediným, kdo může zabránit vyplenění hlavního města. Samozřejmě za podpory vystrašeného obyvatelstva a hrstky svých armádních inženýrů. V příběhu vystupuje pár dalších postav, žádná ale není nijak zvláště vykreslená či propracovaná tak, aby vás více zajímala. Worldbuilding- Jakési menší kulisy příběhu tu jsou, ale vcelku zbytečné. Valná část příběhu se odehrává v hlavním městě před kterým stanuje nepřátelské vojsko. Koho baví různé technické pojmy, páky, závaží a celkově fyzika, bude si hovět. Technická stránka je poměrně rozvinutá. Příběh – Nepřátelé útočí, velení obránců uteklo nebo jsou mrtví a my sledujeme počínání zbylých chudáků. (Podobně jako třeba v The Legend nebo nějáké té Midkemii) Plusy – Technická stránka. Humor, pokud vám sedne. Styl vyprávění, pokud vám sedne. Pár nečekaných a zajímavých obranných taktik. Konec, pokud vám sedne. Minusy – Občas moc technické. Humor, pokud vám nesedne. Styl vyprávění, pokud vám nesedne. Konec, pokud vám nesedne. Minimální worldbuilding a sem tam Deus ex Machina.