Sen válečníka

Nadherné, fakt skvělé! Jedna etapa putování hrdinů sice úspěšně končí, ale nepřátelé rozhodně nezahálejí. Nečekaná intrika v intrice přenastavuje figurky ve hře a Keigonu Drakovi a jeho společníkům nezbývá, než se zase vydat na cesty. Překlad se bohužel nezlepšil a jeho kostrbatost mi už šla občas vyloženě na nervy. V jednom komentáři níže je vyjádřeno znechucení nad koncovkou -ová. No musim říct, že to je to, co mi vadilo nejmíň. Čeština má prostě svý pravidla hry. Mizernej slovosled a neobratný formulace jsou daleko otravnější. :/

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Host Všichni musí dorazit do chrámu Hainša, jenže to není jednoduché. V patách mají krvesplátkyni s veletygrem a to ještě netuší, že za ní se řítí i tisíce tuokšini, kteří jdou slepě za svým cílem... První díl (Věž srdcí) téhle fantasy mě naprosto pohltil. Kdybych mohla, tak ji vnutím každému kdo řekne, že tenhle žánr čte. A je mi dost líto, že je stále málo vidět – chce více zájmu a vážně si to zaslouží! Sen válečníka je druhý díl fantasy série s prvky korejské mytologie. (Rovnou upozorňuji že je to pokračování, které začíná tam, kde skončil první díl a bez jeho znalosti se tedy neobejdete.) Děj není extrémně akční (i když boje tu jsou), ale čte se neuvěřitelně lehce, je nesmírně chytlavý, fascinující a (aspoň co se mne týká) velice návykový. Opět tu máme nesourodou partičku složenou z člověka, tokebbiho, rekona a nágy, kteří putují do chrámu, kde má nága splnit naléhavý úkol. Cestou potkávají mnoho překážek, kde bojují o své životy a pak je tu pár překážek, které je prostě jen zdržují (mocný rekonský válečník se totiž bojí vody, a tak za deště putovat nemohou). Ani tentokrát tu nechybí lehký humor – většinou za to může dračí mládě, které cestuje společně s naší skupinkou. Druhý díl přináší poodhalení minulosti Keigona (jediný člověk z výpravy) a také několik velmi šokujících momentů. Stejně tak i zde teče krev a je tu pár „lahůdek“ - zákeřné tuokšini vyslal vodopád ostatků, takže kdo četl první díl ví, že je to „chuťovka“. Postavy jsou tu naprosto perfektní a některé umí až neuvěřitelně překvapit. Padouchů je tu požehnaně, ale jsou tu výjimky, kteří myslí na druhé. Moc se mi líbí svět, který stále více poznáváme a postupně se i dozvídáme, jak to vlastně bylo kdysi. (Chtěla bych vidět nebeskou velrybu!) I když se zdá, že příběh maliličkato polevil (což je dáno asi tím, že už známe základ), je to stále dechberoucí, parádní, chytlavé. A protože má celá série čtyři díly, je vám asi jasné, že jen doputovat do chrámu nebude stačit. Takže teď nabereme dech po šokujících událostech a pojďme se společně modlit, aby co nejdřív vyšlo pokračování!