Sejdeme se na piazzetě

Miluji Itálii, tak jsem se na tuto knížku docela těšila. Zklamání bylo veliké. Není to cestopis, jenom popis toho, ve kterém městě a hotelu autorka byla, ve které restauraci, co tam s manželem jedli a pili. Opravdu si cestopis představuji jinak. A poznámka i pro autory anotace ke knížce: Itálie má 20 regionů, nikoliv autorkou avizovaných navštívených "všech 13 regionů".

Kdybych si knihu nekoupila, asi ji po prvních 80 stranách odložím :( Tak trochu jsem to tušila už při anotaci, jednak mi nesedí středomořské země, jednak jsem se trochu obávala, co mohu očekávat od cestopisu postarší autorky, která asi cestuje a tráví čas trochu jiným způsobem než já. Avšak se snažím rozšiřovat si obzory a knihu jsem neodmítla předem, byla knihou měsíce v čtenářském klubu, a bohužel se moje obavy naplnily a čtení pro mě bylo možná ještě horší, než jsem čekala. Především mi jednotlivé kapitoly úplně splývaly - ubytování v hotelu, obhlídka města, která byla pokaždé velmi podobná, a poté nekonečné popisy jednotlivých jídel, z nichž jen minimum pro mě znělo lákavě, jelikož se mi maso hnusí (což je samozřejmě můj problém, ne problém autorky). Kdybych přeskakovala stránky, asi si ničeho nevšimnu. Na druhou stranu špatná zkušenost je také zkušenost a věřím, že pro lidi jiného ražení bude kniha příjemná, proto dávám zlaté střední hodnocení :)