Sebevražda

Vítková & Winkler je jedna z mála sérií, kdy nezapomenu, co se v předešlých dílech stalo. Jejich postavy jsou nezapomenutelné. Od minulého dílu uběhli necelé tři roky v jejich životech. Hana je na mateřské s dcerou Aňou, David se vrátil ke kriminálce. Nacházejí tělo mrtvého muže, včelaře Bláhy. První dojem všech, kteří na případu pracují ukazuje na jasnou sebevraždu. Jenže David není jen policista, on se pro tuhle práci narodil. Jemu nestačí důkazy, ale vede ho jeho policejní čich. Pokud mu na případu něco smrdí, jde si za svým, dokud nenalezne pravdu. Opět se tak ocitá spolu s rodinou v nebezpečí, kdy přestáváte dýchat…v tomhle díle mi byl asi nejsympatičtější. Nešel až tolik přes mrtvoly a milovala jsem ho za to, jaký měl vztah k dceři a k Haně. Kniha je opět propracovaná do nejmenších detailů, psychologie postav jejichž chování je věrohodné a vtáhne vás do knihy vám způsobí, že přečtete knihu za dva dny. Možná za tři no :). Na knize mám ráda i krátké kapitoly a označení den po dni Hana nebo David. Lépe si tak představím celé vyšetřování. Autorka rozehraje svou písmenkovou symfonii a vy zažijete ten nejhezčí koncert myšlenek a akce. Maličko mi přišla už moc část se Štefanem, tak jsem zvědavá, co se z toho v dalším díle vyvrbí. Sérii doporučuji, dejte si ji nejlépe celou a za sebou.

Tahle detektivka byla jako strom, máte kmen, hlavní niť příběhu a pak spoustu větví, které končí a musíte lézt dál, a narazíte na další větev. Hlavní děj a spoustu spoustu odboček, které tam za mě ani nemusely být. Nebyla to špatná knížka, ale ty odbočky mě strááášně rušily.