Ráj kreténů pod Řípem, nevržem a neskřípem Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích do sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar kráčejících do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. A v pantech vrat od mrtvého adamovského údolí skřípe písek. Název povídkové knihy Stanislava Berana odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu a naznačuje onu „ambivalenci jevu a nejistotu v předpokladech“. Beran je spisovatel neexhibující, přesto se nebojí životy svých hrdinů nečekaně ozvláštňovat jakousi pitoreskní magií, přizváním zcela reálných postav či míst a nezřídka také robustním humorem a tragikomikou. ––– Autor každou ze svých povídek ozvláštňuje. Tyto nenásilné „aktualizace“ se dějí intenzivní vazbou na určitou reálnou lokalitu a nezřídka také osobitým humorem a tragikomičností. Dá se konstatovat, že v jistém smyslu se zde autor navrací ke svým prozaickým kořenům. — Martin Stöhr, redaktor Titul Schrödingerův hotel se objevil při napsání povídky „Schrödingerův kočičí hotel“. V té chvíli jsem si uvědomil, že právě tahle neurčitost a nejistota v tom, co vidíme, kde žijeme a s kým, je společná pro všechny ostatní texty, bez ohledu na vyznění, na dobu, ve které se odehrávají, i na postavy, které v nich vystupují. — Stanislav Beran, autor