Saudade

Jedním slovem – výborné! Ani nevím, kde jsem na tento román narazila, ale jsem za to moc ráda. Autorka přináší skvěle napsaný příběh zasazený do Portugalska, vyprávěný z pohledu čtyř postav, jejichž osudy se na konci zajímavě protnou. Rozhodně doporučuji :o)

Nakladatelství MOBA nedávno vydalo nový román Saudade české autorky Heleny Žákové. Musím se přiznat, že toto jméno a příjmení pro mě bylo úplně neznámé. Ale zaujala mě obálka i anotace knihy, tak jsem se s chutí pustila do čtení. Jakmile jsem za sebou měla poslední stránku, objevila se u mě potřeba zjistit další informace o této autorce. A tak jsem zadala do internetového vyhledávače spisovatelčino jméno. Zjistila jsem dvě pro mě velmi překvapující věci: Saudade je autorčin druhý román, její prvotina vyšla minulý rok pod názvem Kdo zastaví déšť. A za druhé: jde o poměrně mladou autorku, která se narodila v roce 1995. Myslím, že knižní trh docela sleduji a mám přehled o tom, jaké knihy u nás vychází. Proč jsem tedy o této ženě ještě neslyšela? Kniha Saudade totiž byla překvapivě dobrá! Na knize mě zaujalo hned několik věcí. Je to melancholický příběh se spoustou hlavních hrdinů, jejichž osudy budete postupně poznávat. Mě moc bavilo prostředí, ve kterém se děj odehrával. Autorka vám totiž dává možnost společně s hlavními hrdiny objevovat krásy Portugalska. Já osobně jsem v Portugalsku ještě nikdy nebyla, ale po přečtení tohoto románu bych hned měla chuť se tam vypravit. Je vidět, že autorka využila i své osobní zkušenosti, protože v tomto směru je vše velmi dobře a poutavě popsáno. Překvapil mě autorčin styl psaní. Vzhledem k tomu, že má na svém kontě teprve dvě knihy, je její styl psaní poměrně vyzrálý. Já jsem během čtení měla dojem, že tato žena má mnohem více spisovatelských zkušeností. A s tím souvisí i druhá věc: z jejího příběhu bych absolutně nedokázala odhadnout její věk. Domnívala jsem se, že autorka bude o pár (možná i desítek) let starší. Troufám si tedy říct, že v tomto románu odvedla velmi dobrou práci a jsem zvědavá, jak se její psaní bude vyvíjet dál. Román Saudade si mě dokázal získat. Ačkoli má téměř pět set stránek, ani na chvilku jsem se nenudila. Nemám nic, co bych příběhu mohla vytknout. Líbí se mi motiv, se kterým autorka pracovala: ten výjimečný pocit Saudade, který nelze slovy popsat. A určitě si přečtu i autorčinu prvotinu, kterou už jsem si rovněž stihla pořídit.