Saudade

Jedním slovem – výborné! Ani nevím, kde jsem na tento román narazila, ale jsem za to moc ráda. Autorka přináší skvěle napsaný příběh zasazený do Portugalska, vyprávěný z pohledu čtyř postav, jejichž osudy se na konci zajímavě protnou. Rozhodně doporučuji :o)

Helenu Žákovou jsem objevila předloni díky Čtenářské výzvě (kategorie Kniha z prostředí vaší poslední dovolené a románu Kdo zastaví déšť z Kypru). Okamžitě mě zaujalo, jak silně atmosférický román dokáže autorka vytvořit, a doufala jsem, že i její další knihy se ponesou v podobném duchu. Letos jsem se k ní vrátila opět díky Čtenářské výzvě, tentokrát v kategorii Kniha odehrávající se v zemi, kterou byste rádi navštívili. Portugalsko mám na svém cestovatelském seznamu hodně vysoko a Helena Žáková mě do této krásné země doslova přenesla – místy jsem měla pocit, že mě jejími zákoutími i osobně provází. Ač se mi autorčina prvotina líbila o maličko víc než tato kniha, pět hvězdiček jí rozhodně upřít nemohu. Hlavní hrdinka Beatriz je v lecčem podobná Emě z předchozí knihy – jak jen Žáková umí vytvářet tyhle nádherné, svůdné, lehce protivné potvory! Děj byl místy předvídatelný, především pokud jde o putování Toma a Magdaleny. Magdalenin příběh je pro mě tak trochu středoškolský sen – hlavně kvůli svobodě, cestování a odvaze jít si vlastní cestou. Její nezávislost a lehkost bytí jsou nakažlivé a to, že je obdivována i muži, je spíš jen doprovodným efektem než podstatou jejího příběhu. Velmi mě bavilo s Magdalenou prozkoumávat Porto, poslouchat s ní hudbu a soustředit se na drobné detaily, díky nimž si člověk prostředí snadno zamiluje. V tom je podle mě autorka zkrátka bez konkurence. Vysoké hodnocení navíc podpořil i příběh Beatriz z minulosti a postupné odhalování propojení Toma a Magdaleny. Schovaná tajemství tak pro mě naprosto vyvážila už zmíněnou předvídatelnost. Moc hezké čtení – a už teď se těším na další knihu, tentokrát z Kréty.