Sára

'Strachy jsem na chvíli přestala dýchat. Se srdcem až v krku jsem pozorovala, jak se tmavý stín pomalinku přibližuje...' Štyri roky som sa úspešne tomuto príbehu vyhýbala a obchádzala ho oblúkom... Veď sa stačí pozrieť na tú obálku, už len z tej mrazí... Od prvej kapitoly som mala pocit, že so mnou v miestnosti niekto je, pretože 'Sára' je ako šepot v tmavej izbe, zo začiatku sotva počuteľný, no postupne prenikne a usadí sa hlboko pod kožou. A keď sa k tomu pripočíta, že som si tento príbeh dala pred spaním, tak... PS: Niekedy nie sú najstrašnejšie tie príšery pod posteľou, ale tie, ktoré nosíme v sebe. 'Bázlivě jsem se rozhlížela po pokoji. Zrak mi utkvěl na tmavém stínu, jenž se vynořoval po levé straně postele. Chtěla jsem začít křičet, ale nebyla jsem schopna vydat jedinou hlásku. Sotva jsem dýchala...'

Já nechci do nemocnice !!!! Podívejte jen na tu hrůzostrašnou obálku, pořád ji mám před očima. Co mě to napadlo číst takovou strašidelnou duchařinu, aniž bych četla anotaci ? Paní spisovatelce děkuji za dobrý konec :-)