Samota Christlhof

Vpravdě pohádka o Pohádce. Bavilo mě to hodně, obzvlášť historické linky. Vždyť kde se dnes dočtete o Navkách? Potom klidně spolknete i to, když se kolem r. 1600 baví vojáci o vzdálenosti v kilometrech. Příběh je spíš romantický, než strašidelný. Na to, aby se člověk bál, musí mít hodně nastudováno o Slovanech. V tomto mám dost mezery, takže děkuji za inspiraci. Například jsem měla doposud Navky spojené pouze s Rusalkami jako bytostmi. Slovanská mytologie mi přijde dost temná, takže věřím, že se s ní autorce dobře pracovalo. A protože pověsti a legendy mám ráda, poohlédla jsem se i po zmiňovaném Hanzi Watzlikovi, Sagen aus dem Böhmerwald se dají v němčině najít a při troše trpělivosti i stáhnout, takže už se těším, že si počtu. A zmínka o "lavorovici" mi mile připomněla dětství a maminku, která takto nahrazovala nedostatky na trhu. Ostatně tvrdila, že v naší vesnici "lavorovicu" pálili když ne v každém domě, tak v každém druhém, a to včetně příslušníka VB, který měl dohlížet na to, aby se to nedělalo. Za mě tedy spokojenost, romantická část mojí dušičky, občas hodně zaprášená, dostala zase jednou pořádně nažrat.

Kniha mě vůbec nebavila. Střídáni v čase nemám ráda, vadilo mi přeskakování mezi osobami , er a ich forma. V roce 1880 by asi kluci nemohli mít na sobě tepláky a bundu… Celkově z knihy nemám dobrý pocit, nevnímala jsem žádné tajemno, spiš neutěšené životy, násilí, bezútěšnost. Také násilné odkazy na dobu - např. skříň, jaké byly v minulém století, tak když píše z toho století, tak není minulé.. A názvy vesnic, pořád dokola, aby bylo jasno, že jde o Šumavu. O Roubalovi jsem v životě neslyšela, a tady jsem se nedostala dál, než k tomu, kdy okrádal důchodce, a zneužíval ženu, což už mi přišlo dost hnusné.