V této knize si přečteme smutný příběh ze života,odehrávající se v době rozdělení Československa. Autorka se v knize snažila zachytit okamžiky změn a jak se s nimi tehdejší obyvatelé bývalého Československa vyrovnávali. Zajímavý byl názor na tuto dobu pro Čechy to byla Sametová revoluce a pro Slováky Něžná revolúcia. Ale příběh manželů slovenky Katariny a čecha Evžena mě nijak nenadchl.

Autorka je Slovenka, knihu napsala v italštině a následně byla kniha přeložena. Knihu jsem přečetl na jeden zátah. Hlavní postavou je mladá žena KATARÍNA, která přijede na Vánoce roku 2005 za svou rodinou do Bratislavy. S její mamkou si příliš nerozumí. Její táta ztratil zaměstnání (učil dějepis na průmyslovce) a propadl alkoholu. Její starší sestra DORA odjela roku 1998 do Ameriky. Její bratr JOJO je chápavý, ale musí se věnovat vlastní rodině. Katarína se provdala za Čecha EVŽENA, který už 2 měsíce nespí doma. Katarína vystudovala filologii. Má kamarádku VIERU, která se rozhodla studovat v Itálii. V knize se dočteme o tom, jak se seznámila Katarína s jejím mužem Evženem, dočteme se o jejich svatbě, o střípcích z jejich dětství. Mrzelo mě, že si Katarína nerozuměla se svou mamkou a že mezi nimi vládla napjatá atmosféra. Líbilo se mi, že Katarína psala e-maily své sestře Doře do USA a že zůstaly v kontaktu. Některé situace byly smutné a nepředvídatelné. Jak nakonec dopadne vztah mezi Katarínou a Evženem? Zůstanou spolu, anebo si každý půjde svou cestou? O tom se už dočtete v této knize. Rozchod mezi hlavní hrdinkou a jejím manželem je paralelou sametového rozvodu mezi Českem a Slovenskem. Kniha se mi líbila včetně tématu rozdělení Československa na 2 samostatné státy Česko a Slovensko. Po 75 letech se tyto státy rozdělily a Česko vzniklo 1. 1. 1993, taktéž Slovensko 1. 1. 1993. Myslím si, že toto rozdělení byla obrovská chyba a je škoda, že o tom rozhodovali politici (Klaus, Mečiar). Zastávám názor, že o takto důležité události měli rozhodovat lidé v referendu. Myslím si, že by se lidé rozhodli pro zachování Československa, což by bylo jedině dobře. Vždyť tyto státy jsou si velmi podobné jak kulturou, tak jazykem a lidé z těchto zemí se navzájem navštěvují a mají k sobě nejblíže. Mezi lidmi se mluvilo o různých důvodech k rozdělení Československa. Například že Češi chtěli poroučet Slovákům, a jiní zase vinili Slováky, že začali být nacionalističtí. Slovenský jazyk a kultura se vyvinuly později než ty české a nikdy se skutečně nepromísily. Čechů byl téměř dvojnásobek a Slováci byli v Československu ekonomicky a kulturně slabší. Mezi lidmi kolovaly také nemístné vtipy, např. V roce 2012 bude konec světa a víte, kdo se zachrání? Slováci, protože jsou třicet let pozadu. Vzpomínám si na babičku a dědu, kteří pocházeli ze Slovenska a kteří se později nastěhovali do Česka do Karviné. Jednou se o tématu rozdělení Československa bavil táta s dědou a babičkou a táta nadhodil, že by se mohlo stát, že dojde k rozdělení, že se vytvoří hranice a budou muset předkládat cestovní pasy, aby mohli vstoupit na území Slovenska. Táta ještě netušil, že k tomu skutečně dojde, o ničem takovém se ještě nemluvilo, ale možná měl nějaké tušení, kdoví. Každopádně děda, když slyšel tátova slova, se smál, až se za břicho popadal. Netrvalo to dlouho a k rozdělení došlo. Vím, že mnoho lidí, kteří bydleli v pohraničí, byli z tohoto rozhodnutí nešťastní a nemohli se s tím smířit a měli navíc starosti. Kniha vyšla v nakladatelství Odeon, což znamená pro čtenáře náročnější četbu. Tato kniha se však četla dobře a pochopil jsem, co chtěla autorka vyjádřit. Kniha obsahuje také DOSLOV (Rozvod jako cesta k emancipaci), což oceňuji u tohoto nakladatelství.