Šáhinšáh

Vynikající kniha. Chvíli mi trvalo, než jsem se naladil na formát "portrétů", ale záhy jsem se začetl, a nemohl se odtrhnout. Autor skvělým způsobem líčí moderní historii Íránu, to, jak tamní společnost a vládcové fungují, a postupně se dostává až k době předcházející revoluci. Líčení hrůzovlády šáhů z dynastie Páhlaví překvapí i zasvěcené čtenáře, a nenechá nejmenší pochybnosti o tom, že revoluce a jejich svržení nebyl nějaký revanš od starých zapšklých vesničanů, ale celospolečenská nutnost. Druhá část, demonstrující na jednom příběhu klid před bouří a revoluci samotnou, je pak klenotem knihy. Doporučuji všem co chtějí vědět něco o Íránské historii, a především těm, co trpí iluzemi o předrevolučním Íránu, založenými na falešném předpokladu, že evropský vzhled znamená automaticky více blaha. Kdyby si tuto knihu přečetli někteří naši novináři, tak se snad přestanou s každou další politickou krizí vydávat články s fotkami kravaťáků a polonahých holek s popisky "Podívejte se jak skvělý a moderní byl předrevoluční Írán."

Je to velmi smutná kniha. Vypráví o zemi - o Iránu, kde snad nikdy v jejich dějinách nebyl klid, kde vládli podivní lidé, s podivnými názory, ať šlo o šáhy či ajatolláhy. Jeden z posledních jménem Chomejní spustil zřejmě nevědomě cosi, z čeho se Irán nemůže vzpamatovat. Dále cituji wikipedii: Podle nové ústavy byla Íránská islámská republika teokratickým státem, ale ve skutečnosti měla všechny znaky Chomejního osobní diktatury, prosazované náboženskou kontrolou všech státních funkcí a podřízením všech politických stran ideovému dozoru náboženské rady. V důsledku války s Irákem (od září 1980 do srpna 1988) se teokratický způsob vlády spojil s podporou perského nacionalismu - tím si Chomejní sice upevnil pozice v zemi, ale na druhé straně znemožnil sjednocení radikálního muslimského hnutí a jeho prosazení v rámci arabských zemí. I po Chomejního smrti zůstal systém nadvlády ajatolláhů v Íránu zachován a jejich způsob odmítání euroatlantické kultury (upevňován démonizací USA) se stal příkladem pro další náboženská muslimská hnutí, např. pro Tálibán. Dlužno podotknout, že relativně neexpanzivní Írán má pro averzi vůči euroatlantickému světu důvody, související např. s podporou západních mocností poskytovanou saddámovskému Iráku v jeho invazi do Íránu v roce 1980, jež si vyžádala cca 1 milion životů. 3. července, v závěru osmiletého konfliktu, sestřelil americký raketový křižník USS Vincennes íránský Airbus s 290 civilisty na palubě na jeho běžném linkovém letu. Íránci to berou jako varování, kterého se jim od USA tehdy dostalo, aby se podřídili rezoluci 598 zakazující jejich jednotkám odvetu vůči Iráku, protože na udržení jeho tehdejší politické, územní a ekonomické konfigurace měl Západ zájem, neboť ji sám z části utvářel. (Konec citace). A právě o této katastrofě se znovu píše. Šlo opravdu o omyl ? Přečtěte si tuto knihu. Pan Ryszard Kapuscinski možná ťal do "živého" !