Sága rodu Křídloprachů: Na břehu Temného moře temnoty

Nebyl to špatný díl byl pěkně napínavý a dobře se čet

Sága rodu KřídloPrachů (Na břehu Temného moře temnoty), první díl fantasy série pro děti, kniha, která mě připravila o dvě noci vzácného spánku. A pozor, toho spánku jsem se vzdala dobrovolně, páč jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne! No, a teď jsem ve fázi, kdy netrpělivě vyhlížím druhý díl (který už se prý překládá a měl by vyjít na jaře, ale pšššt). A než vám prozradím, čím mě kniha tak uchvátila, posílám poděkování za probdělé noci do @albatrosmedia, která mi poslala recenzní výtisk. Janner, Tink, Leeli, sourozenecký trojlístek žijící v chaloupce na útesu nad Temným mořem s mámou a dědou, bývalým pirátem. O tátu přišli během strašlivé války, po jejímž konci vládnou celému jejich kontinentu hroziví Tesáci. Lidem není téměř nic dovoleno, na každém kroku cítíte atmosféru strachu. Přesto všechno má Janner, nejstarší z Igbyovic sourozenců, pocit, že žije nudný život, touží po pořádném dobrodružství, chce plout po moři jako táta, o kterém toho vlastně zas tak moc neví, protože máma s dědečkem Podem o něm téměř nemluví. Kdyby jen na začátku příběhu Janner tušil, jak brzy se osud celé rodiny změní... Tohle je vskutku vydařený začátek dobrodružné fantasy série, kde o napínavé momenty není nouze. Samozřejmě, že dospělý čtenář od začátku tuší, kudy autor příběh povede, ale to nic nemění na tom, že i zkušený milovník dětských knih si tu dobrodružnou cestu sourozenců Igbyových parádně užije. Natož pak děti, kterým je kniha primárně určena, věřím, že ty by to klidně mohlo vystřelit i z trenýrek. Rozhodně jim to přinese spoustu příležitostí číst se zatajeným dechem. Autor vytvořil originální svět, v němž se setkáte se zajímavými i hrůzu nahánějícími tvory, lidmi, novými rostlinami, ale nenechává nás nahlédnou příliš hluboko - předpokládám, že podrobněji nás s ním seznámí v dalších dílech, alespoň v to doufám. Naprosto mě nadchly postavy - sourozenci mezi sebou mají nádherné pouto, i když i tady to občas jako v každé domácnosti skřípe. Jsou si oporou, jeden druhému pomáhá a za každé situace si stojí bok po boku. Každý je svůj, každého si oblíbíte z úplně jiného důvodu. A co se mi opravdu líbí, je fakt, že nejmladší Leeli má pochroumanou nohu, k chůzi potřebuje oporu, nikdo ji však nelituje, neupozorňuje na to, zkrátka to všichni berou tak, jak to je. Boží. Můj oblíbenec je Podo, poťouchlý bývalý pirát, jehož historky jsou k nezaplacení. Zkrátka a dobře, zamilovala jsem se! A pevně doufám, že jsem vás všechny nalákala, protože POČEBUJU, aby u nás vyšla tahle série celá ! Že si ji přečtete? Že jooo?!