S povolením zatýkat

Velmi zajímavá kniha z pohledu skvělého člověka a policisty, který za svou kariéru pochytal nespočet vrahů a zločinců. Styl knihy mi vyhovuje, není to úplně rozhovor, takže člověk nemá pocit, že se otázky opakují a mění se jen případy, jako je to v jiných podobných knihách. Martin si to vyšlapal od píky a tak poznal policejní život opravdu na všech frontách, za svou kariéru se dostal k těm nejsložitějším případům a velkou měrou se zasadil o jejich zdárné vyřešení. Líbilo se mi i to jak je kniha koncipována, a že se k některým případům vrací, případně je znovu otvírá přes některé jejich aktéry. Já jsem si asi nejvíce začetl do těch jednotlivých případů na začátku kariéry, protože v nich byla vidět ta policejní různorodost a pestrost. Případ Metanol nebo později práce v rámci týmu Tempus byly taky velmi zajímavé, i když jako laici se z knihy o té policejní práci zase tolik nedozvíme, tady máme případy, které byly buď dílem náhody nebo nějaké zajímavé a rychlé okolnosti. Není to výtka jako taková, jen to trochu vypadá, že jedinou možností operativce je být vyjednavač, aby věděl jak s lidmi mluvit a navazovat kontakt, i když tomu tak u velké řady případů vůbec není. Dost mě zaujala okolnost, jakou byl vyřešen případ Kvitové, protože mi přijde, že pokud to tak bylo, tak původní vyšetřovací tým neskutečně pochybil když člověka, který byl označen za identického na fotografii dostatečně neprověřil. Jinak je kniha velmi čtivá a člověk z Martina cítí opravdu silnou vůli pomáhat a chránit. Čest jeho práci, kterou pro PČR a ČR odvedl.

Po velmi vydařené přednášce v Plzeňské knihovně jsem si ji musela přečíst. Velmi poutavě a zajímavě napsané, přečteno jedním dechem. Moc pěkně napsané vzpomínky, kdyby tak psali všichni kriminalisté... Vřele doporučuji.