Ne vždycky je všechno na světě zalité sluncem a úsměvem na tváři, a o tom by mohly vlastně vyprávět i tyto básně od autorky Ruženy Bezakové   "S nervama v kopru a kopretinách".  Jak už samotný název básnické sbírky napovídá, rozhodně se nebude jednat o nikterak veselé verše, ale naopak o verše plné melancholie, smutku, zklamání, deprese, a v neposlední řadě i tak trochu jiskřičky naděje v lepší zítřky. Sbírka není nijak rozsáhlá a na svých 30 stranách představuje dohromady 20 básní s názvy: Třpytky v trávě, Chemie 1, Vyznání stalkera, Útěk, Chemie 2, Řeka, Slave, Zkrat, Čas, Fragile, Fata Morgána, Včelín, As I Lay Dying, Do nebe a zpět, Vesmírný projektor, S mozoly, Vstříc bestiím, Ekvalizér, Vně duše a Světlo. Všechny básně, některé kratší a jiné naopak delší, jsou psané jako texty písní, jež si klidně můžete broukat pod vousy, anebo  si je číst pod zvukovou kulisou jazzu či šansonu, a nechat tak tyto verše odhalující nitro rozervané duše naplno působit na vaše vlastní emoce. Jsou to velmi emotivní verše, jež svého čtenáře naprosto pohltí do své ponuré a depresivní nálady, navíc autorka dokáže s verši dokonale vystihnout své vlastní  emoce, myšlenky a pocity, až vás z toho doslova mrazí v zádech.  Je znát, že v této kratičké sbírce se pravděpodobně jedná o autentické prožitky autorky, jež sama prožívala nebo pociťovala, neboť jsou velmi věrohodné a živé. Každý, kdo bude číst tuto básnickou sbírku, se po přečtení prvních slov veršů se lehce dokáže vcítit do těchto pocitů a naladit se na stejnou vlnu. Za mě je to velmi skvěle napsaná a co se týče "emocí" velmi silná básnická sbírka, která krásně vystihuje i druhou odvrácenou stranu života, kde ne vždy je všechno jen o radosti, štěstí a lásce, ale i o pocitech, jež nás samotné zraňují, přinášejí bolest a smutek.  A takový je chtě nechtě ve skutečnosti i život nás všech, kdy se v něm prolínají okamžiky štěstí s okamžiky zklamání, smutku a beznaděje, aby pak s malou jiskřičkou nadějí jsme mohli očekávat snat o trochu" lepší zítřky"....