Rusko – vagon třetí třídy

Prozaická prvotina mladé ruské básnířky vyvolala v Rusku, ale i v zahraničí mimořádný ohlas. A to nejen pro její barvitý, a přitom drsně autentický styl vyprávění, mozaikovité propojení mnoha působivých životních příběhů a všudypřítomný humor. Kniha je především vybroušenou metaforou dnešního Ruska, zrcadlem, které zachycuje konkrétní lidské, sociální a politické problémy. Je zalidněna postavami živořícími na okraji společnosti, bodrými tuláky i lidskými troskami, napravenými kriminálníky i podivínskými mladíky filozofujícími o osudu Ruska a smyslu života – zkrátka nejrozmanitějšími lidmi z mnoha vrstev současné ruské společnosti, které spojuje skutečnost, že cestují třetí třídou, tedy nejlaciněji, jak to jde. Vagon třetí třídy je sice nejméně pohodlný a nejvíce zaplivaný, ale lidsky nejrozmanitější a nejotevřenější. Hlavním hrdinou je dvacetiletý Nikita, citlivý podivín, kterého opustila jeho studentská láska, anarchistka Jája. Aby na ni zapomněl, vydává se na pouť Ruskem ve vagonech třetí třídy a snaží se při tom pochopit, co je to vlastně za zemi, proč ji tak miluje a zároveň na ní tolik věcí nenávidí.¨
Básnířka, prozaička a žurnalistka Natalja Ključarjovová (1981) se narodila v Permu, vystudovala filologickou fakultu v Jaroslavli a od roku 2005 žije a pracuje v Moskvě. Knižně debutovala v roce 2006 básnickou sbírkou Bílí pionýři (Belyje pionery). V témže roce jí časopisecky vyšla novela Rusko – vagon třetí třídy (Rossija: obščij vagon), který o dva roky později přepracovala do knižní podoby. Poté následovala prozaická kniha SOS (SOS, 2009), soubory povídek Vesnice hlupáků (Děrevňa Durakov, 2010) a Do Afriky, kam jinam? (V Afriku, kuda že ješčo?, 2011).