Roura od kamen a jiné povídky

Josef Laufer je pojem. Jeho sytý hlas rozezníval za dob bolševika všechny dva programy televize imrvére. Byla to taková elegantnější a lépe zpívající forma Michala Davida. Ovšem Michal David byl jen klouček stvořený z popu a Kroků mistra Janečka. Na druhou stranu kapitán Laufer byl umělec, jak o sobě tvrdí, byl zpěvák, herec a hlavně textař. Textař. Člověk, který si dokáže hrát se svou mateřštinou tak, aby to lahodilo uchu. Nejlépe tomu z vyšetřoven. Kapitán Laufer sepsal knihu jedenácti povídek. Jak sám pravil, je člověkem s nepřehlédnutelným obličejem a po takovém se prostě nějaké vyjádření chce. Pán Bůh za to zaplať, protože aby platil člověk, to by vydalo na národní dluhy celého světa. Popišme si nějakou tu povídku, ať víme, na čem si stojíme. Povídka první – Kníčemáci Úvodní leč této knihy, kde se dozvíte, že nevěra je vcelku fajn, že být blbý má své výhody, že vše nakonec dobře dopadne. Povídka čtvrtá – S Helenkou do přírody Popis lásky z pohledu kapitána Laufera. Láska je nekonečná, je krásná, je všudypřítomná, je tu, aby si ji užili všichni a to nejlépe s jednou prodejnou ženou. Povídka poslední – Roura od kamen Kapitánovo zevtipnění Alzheimerovy choroby, kde zmatenost je tu brána jako příležitost k tomu, pořádně si protřepat bránice. Vrhněme se na knihu jako na celek. Co vám může dát z literárního hlediska? Rozhodně si připomenete slohové práce ze základní školy, kde se hledala zbytečně křiklavá pointa, kde bylo hlavní potřebou neplést si i a y, kde jste volili mezi chutí napsat do slohové práce slovo prdel a ohledem vůči útlocitné dušičce soudružky učitelky, která by prdel odnesla mozkovou příhodou. Kapitán Laufer se po letech vrátil do první lavice šesté třídy a s nadšením začal mávat svou prací. Samozřejmě, dostane jedničku, co jiného. Jeho gradování děje je perfektní, jeho překvapení na konci každé povídky vždy tak nudně překvapí, jeho vzývání nulového sdělení je grandiózní. Kdejaká soudružka učitelka zamilovaně sklapne knihu a řekne si zasněně – takhle kdyby psali všichni, byla by radost opravovat ty hory pravopisných i stylistických chyb. Kapitán Laufer je elitou národa. Je textařem s nepřehlédnutelným obličejem, je lahodícím cvičením češtiny, kterou když prznit, tak nejlépe ve velkém. Kapitán Laufer je člověkem, který svou existenci vystavěl na minulém režimu a s hrdě pozvednutou hlavou pokračuje dál, režim nerežim. Vždyť občané již zapomněli, již se s nostalgií obracejí a lákají zpět univerzální teplákovky a trabanty a estébáky a fronty na nic a zákazy k vyjádření a prvomájové průvody a povinnost volit zlo a impotentní popík a nesvobodu a další a další kapitány Minaříky opěvované kapitány Laufery. Kapitán Laufer by se měl celou knihou omluvit národu za svou činnost v minulém režimu, ne si honit vlastní zbytnělé ego. Vy, co jste po nocích ladili dráty, učili sousedy potomkům lhát, slyšte o prorocích s tupými drápy, jak se jim zřítil ten Upíří hrad. Ztratili obličej - to dolar byl důvod, po boku Goebbelsů je jim OK! Ztratili obličej i jazyk i původ, teď hrají nám z partesu hlas CIA. Kdo by to poslouchal, ty jidášské žvásty, odporné žebrání o nakyslý chléb, kdo by to poslouchal, ty nechutné pásky, co do úst si strkaj mrvu a chlév! R: Díky vám! Díky vám, chlapíku statečný, za vaši odvahu, rozum a sílu! Vy jste náš kapitán - oni jsou zbyteční! Přidal jste blankytu do křídel míru. Do pupku hadího jim kapitán hráb sedm let vypájel prolhanou žluč... Ty „svobodný rádio“, už ti dech zchlad! Od našich hrdinů pravdě se uč! Utekli bezmocní a zradili mámu i tátu, co někde má bez jména hrob. Chtějí nám - nemocní - zasadit ránu za konto u Lloydů na ptačí zob. Nad naší hranicí nebe je čisté, nechceme stanici s nápisem „Hnůj“. Uřvi si bránici, ty špinavé klíště, a nepleť se do veršů Kde domov můj!!! R: Díky vám! Díky vám, chlapíku statečný... Zdroj textu písně: http://zpravy.idnes.cz/jak-psaval-chlapik-statecny-agent-pavel-minarik-f52-/kavarna.aspx?c=A080125_124618_kavarna_bos

Hodně jsem osciloval mezi 2 a 3***. Nakonec za 2** a vysvětlím proč. K Lauferovi mám ambivalentní vztah. Jeho songy 60-70. léta mě bavily, a ještě jeho stylizace do Chaplina, pak od té jeho hitovky Sbohem lásko už ta hudba byla slabší a jeho hvězda padla díky skladbě Dopis svobodné Evropě. Tohle byh mu zvládl odpustit, ale lépe by se odpouštělo, kdyby se k tomu postavil, jakože k chybě. On se k tomu postavil jakože to ignoroval a moc o tom nemluvil. No a protože o jeho životě žádná literatura moc nikde není, říkal sjem si, že si aspoň přečtu ty povídky co napsal. Ne, že by byly otřesné, ale jsou naprosto nezajímavé a naprosto obyčejné/basic/běžné. Nevím, jak to lépe popsat, je V8m úplně fuk, co se tam děje a jak příběhy dopadnou. Není tam ani žádný novelovský aha moment. Podle mě je to tak zbytečné čtení, že i v čekárně u doktora uděláte lépe, když budete chvíli s Vašimi myšlenkami, než strávit drahocenný čas četbou těchto povídek. No, ale jinak povídky nejsou závadné, tak nižší hodnocení zde dávám, propagandě a nebo něčemu extrémně špatnému. Číst tuto knihu je za mě, jak strávit čas sledováním zábavnách pořadů na Nově nebo Primě.