Roman Šebrle, biografie

Jsem ročník 1976 a měl jsem tu čest sportovat na stadionu v Týništi nad Orlicí, kde jsem chodil na druhý stupeň základky. Nebyl jsem členem SK , ale ze třídy jsem byl nejlepší v 60 m. , 400 m. a dobrej čas jsem měl i v 1500 m. Ale sprint , ten byl u mně nej.. Čili jsem běhal za základku. Proto tato kniha ( kniha rodáka RŠ. ) mne vrací do let jeho začátku zpět na stadion v Týništi. Je i možné, že jsem se na atl. setkáních a soustředěních po kraji potkali. Závody např. v Dobrušce, kde jsem běhal za ZŠ si myslím Roman mohl být. Je příjemné pomyslet, na ovál , kde i já zažil adrenalin a první či druhé místo a kde se rodila sportovní světová hvězda. Ano, Rychnov nad Kněžnou je i můj rodný kraj. A shodou náhod jsem se ocitl tak jako R. na stadionu Pod Juliskou (Dukla Praha) , kde i v rámci vojenské služby v roce 95 - 96 jsem pár "běhů " absolvoval. Ale jen v rámci vojenského roku u "strážáků ". Kniha je samozřejmě i o T. Dvořákovi a dalších atl. hvězdách. Spousta historických sportovních faktů jako E. +D. Zátopkovi , ale i o režimu , který sport především politicky válcoval, kniha nabízí k připomenutí. Já jsem tedy spokojen i s čtivostí a srozumitelností. Knihu doporučuji fandům atletiky, sportu a RŠ.

Kniha je o českém sympatickém desetibojaři Romanu Šebrlovi, vítězi olympijských her. Podobně jako biografie oštěpařky Barbory Špotákové mi nesedlo zpracování knihy, přestože ji napsal jiný autor. V knize je spousta omáčky a komentářů autora, které mi přišlo zbytečné. Jinak jako atleta Romana obdivuji ještě víc, aby se člověk dostal až na vrchol, tak to zkrátka dost bolí a trénovat hned deset disciplín je přinejmenším obdivuhodné. Dříve jsem v televizi sledovala jeho výkony, i dalších atletů, kteří mě motivovali jít si zaběhat, ale mé ambice nikdy nebyly tak vysoké.