Rochus

Vůbec nevím odkud začít hodnotit tenhle skvělý příběh. Je tak zajímavý, komplexní, rozsáhlý, inspirativní, napínavý a proměnlivý. Autor použil reálný svět v roce 2014 a 2019, tudíž je kniha funkční i jako bedekr. Projedeme Evropu, Čínu, Austrálii i Ameriku. Namátkou jmenuji Benátky, Budapešť, Boston, Brémy, Bruggy...Autor v doslovu píše, že na všech těch místech byl a je to na popisu míst znát. Postavy mají sraz u vyhlášených památek, stejně tak si domlouvají schůzky ve výborných restauracích daného místa, pracovní postupy řeší na plážích, umírají v romantických uličkách. Tím, že se postavy ve vyprávění střídají, není děj monotónní, popis míst není katalogový, ale ze života. Postav je tu opravdu hodně, ale orientuje se v nich snadno a řekla bych, že si nás vodí, jak potřebují. To, co nejdříve vypadá jako zmatek, si postupně sedá. Vzhledem k počtu stránek opravdu velmi pozvolna. To na celém příběhu bylo asi nejskvělejší, to postupné představování lidí, vizí, snů, činů, myšlenek. Žádný kvalt, vždyť sv.Rochus se narodil v roce 1295. A jo, i on vystupuje v ději. Takže se od cestopisu dostáváme k fantasy. I když jen lehce, nenápadně. Ploutvička, kočička, motýlek a fjúú, střih a je to pryč. A možná je to spíše thriller o konkurenčním boji mezi veletajnými firmami provádějícími vraždy na objednávku. Tahle část byla hodně k zamyšlení. Přece jen zabít jiného člověka, i když možná hajzla, jen proto, že mi to někdo řekl? A možná je to studie o tom, jak vznikly morové a jiné biologické rány. Celkově hodnotím příběh jako velmi propracovaný, nápaditý, pozornost snadno udržitelný. Bavilo mě ho číst.

„Jsme jen atomy“ prohlásím… „A tohle je naše svatyně“, doplní mě kočka. Jak všímaví jste, když cestujete a procházíte se po památkách? A co v rodném městě, rozhlížíte se, co se děje kolem vás? Kdybyste byli všímavější, možná byste někde zaregistrovali otrhaného muže se psem, jak nenápadně pozoruje okolí. Sleduje okolí a nadšené blogery, kteří píšou o cestování… Mohl by to být třeba svatý, který hlídá chod světa. A nebo je všechno jinak a svět usměrňuje tajná mezinárodní organizace, která likviduje nevhodné osoby, v Hamburku si lidé dávají schůzku s mořskými vílami, protože oni na rozdíl od nás lidí ještě mají správně srovnané hodnoty, a motýli taky nelétají náhodně. Přemysl Krejčík si v románu Rochus hraje s imaginací, ale daří se mu stále balancovat na hranici mezi realitou a fantastikou. Inspirace magickým realismem je patrná, ale jeho zasazení do světa nájemných zabijáků je zkrátka inovativní a mě ta hra neskutečně bavila. Nakonec jsme všichni jen atomy a ty se mohou přeskupovat, někdy s dopomocí, tak, jak potřebují - a nebo: jak svět, nemocný mocí, potřebuje. Částečně cestopis, částečně thriller, s prvky magického realismu. A dohromady to tvoří literární zážitek, který je na české poměry vážně výjimečný.