Říše

Ty svině! „oslovila boha“ Ty bezcitná svině! Rozhodl ses, že mi vezmeš úplně všechno! Tohle se zdálo od počátku jako dobrý příběh. Avšak, čím více se rozvíjel děj, tím více jsem začal pochybovat a příběh i jeho možný směr pomalu vyšuměl. Při delším čtení vám dojde, že vlastně tohle není alternativní historie, ale spíš jen předělávka té staré. Vše vlastně zůstává, tak jak to mnozí prožili, jen se změnila vláda. Čekal jsem nějaké inovace, obhajobu toho, proč SS vyhrálo válku a jaký má důvod pokračovat v říši, ale ono se to pomalu hrotí samo do sebe. Malá ochutnávka: Každou sobotu musela uklidit vše, co nemělo být viděno, převléct zválená prostěradla a vyvětrat, což znamenalo pustit do bytu zápach ulice, který překryl zápach cigaret. Na noční stolek položit Mein Kampf, obléct si cudnou halenku a sukni pod kolena a svázat neposlušné vlasy do poslušných copů. Zpočátku jsem fandil hlavnímu hrdinovi Alexovi a strašně moc jsem si už přál, aby své schopnosti využíval v plné míře. A když už konečně začal, otočím stránku v polovině knihy a tam je napsáno KONEC. Následující „pokračování“ je z doby, kdy Alex ještě nežije a je to jen příběh, nic akčního, nic k zasmání, nic k napětí, nic v očekávání...prostě NIC. Musím přiznat, že jsem od mistra, který napsal Inferium, očekával úplně něco jiného. Citát: Sieg Heil! (tohle však žádné vítězství nebylo)

UCHOKNIHA (skvěle načtená panem Hruškou) Čeho se Roman Bureš dotkne, to se mu daří - určitě to platí pro všechny jeho novější knížky. Jsem ráda, že jsem ho jako autora nezatratila po Propasti času, které jsem tedy na první dobrou úplně nepropadla... Říše je knížka rozdělená na dvě poměrně nesourodé části - i ze zdejších komentářů je cítit, že někomu se líbila první část, někomu spíš druhá. Pokud jste na drsné a krvavé příběhy, bude se vám líbit hned první část. Pokud se vám spíš líbí tíživá, postupně budovaná atmosféra, zamilujete si druhou část. Obě se ale skvěle doplňují a troufnu si říct, že samostatně by sice mohly obstát, ale nebylo by to ono, nebyl by to ten správný celek... Časová přesmyčka byla autorsky naprosto skvěle naservírovaná - čtenář sice po první části ví, kam druhá část (odehrávající se v minulosti) směřuje, ale neví všechny spletité zatáčky - třeba i proto, že Zeď je vyprávěná Alexovým otcem, který v první části vůbec nevystupuje. Prohozením bychom sice dostali hezkou logickou časovou posloupnost, ale byli bychom připraveni o mrazení a tušení beznadějných dějů příštích... Skvělé, rozhodně doporučuji!