Říkejte mi Win

Ale jo, dalo se. Od Harlana Cobena jsem zvyklý na lepší knihy, zatím mě nezklamal. Až tato kniha nebyla úplně to pravé ořechové. Dávám ale i tak čtyři stars a až vyjde pokračování, zkusím si ho přečíst taky.

Nechce se mi věřit, že jsem se musela doslova protrápit knihou mého oblíbeného autora. Zajímavý námět, perfektní styl a humor, nechyběly ani Cobenovy pověstné hlášky, tak kde se stala chyba? Zkusím to s odstupem času ještě jednou a najdu si ke čtení větší prostor a čas, protože se mi moje hodnocení ani trochu nelíbí.

Výtečně jsem se zabavila: velmi neotřelé zápletky, hlavní hrdina i jeho řešení (policie ani FBI si moc neškrtly). Win je opravdu zábavný, má to v hlavě srovnané a ví, nač se může spolehnout - není to ani hrdina bez bázně a hany, ani skautík, nepotýká se příliš se svědomím, víra ho nesvírá, nikomu se nezpovídá a skvěle umí využít svých bojových schopností a peněz (takže "okouzlující" snad jen na papíře, ostatně v životě by se s ním člověk nesetkal). Čtenář (zejména z našich po všech stránkách malých končin) díky němu proniká do světa superboháčů a možností velkých peněz (pozor, za každým velkým jměním je velký zločin...) a rodinných pout (ne zrovna těch hřejivých, ale spíš jako pečlivá péče o rodinné jméno, ať to - koho - stojí, co to stojí). Zápletka je komplikovaná, ale všechny dílky skládanky postupně zapadnou přesně do sebe (jen nesmí polevit pozornost čtenáře vzhledem k množství jmen, přezdívek a dalších identit). Krom zcela odděleného světa bohatých od světa nás ostatních (po všech stránkách) román skvěle vykreslil Ameriku i s ohledem na studentské protiválečné protesty a jejich dopady na aktéry i nevinné, možnost zmizet z radaru a ukrývat se pod jinými jmény dlouhá desetiletí, mafiánské praktiky i komorní rodinná řešení problémů. Nosným tématem ale byla pomsta - mimo boží přikázání, mimo zákony, prostě v lidské současné šedé zóně. Potěšilo mne i množství zaznamenáníhodných mouder či postřehů (většinou věcně, s cynickým nadhledem interpretovaných hlavním hrdinou). Postupně je vložím... "Boháči umí výtečně využívat velkorysost, aby dostali, co chtějí." "Peníze vám dávají čas, přístup, prvotřídní technologie a vybavení." "Vzpomínky se nám neuchovávají v lebce na nějakém mikročipu nebo v registrační skříni někde hluboko v mozkové kůře. Vzpomínky jsou něco, co rekonstruujeme a skládáme dohromady. Jsou to útržky, jež zpracováváme, abychom dali dohromady, co si myslíme, že se stalo. anebo v to aspoň doufáme. Zkrátka naše vzpomínky jsou jen zřídkakdy přesné. Jsou to podjaté rekonstrukce." "Pokud chcete změnit něčí chování, zapamatujte si jedině tohle - lidské bytosti dělají to, co je v jejich vlastním zájmu. Vždycky. To je jediná motivace. Udělají 'správnou věc', pokud těmto zájmům odpovídá. Ano, je to cynické, ale taky je to pravda. jestliže chcete změnit něčí smýšlení, tajemství nespočívá v ohleduplnosti, uctivosti, smířlivosti nebo přednesení přesvědčivých a nezvratných faktů, abyste zmíněné mysli dokázali, že se mýlí. A pro ty ze skutečně naivního tábora, tajemství nespočívá ani v tom, že se budete dovolávat andělů nebo 'lidskosti'. Nic z toho nezabírá. Něčí názor můžete změnit, jedině pokud dotyčného přimějete uvěřit, že postavit se na vaši stranu je v jeho nejlepším zájmu. Tečka." "Abyste mohli udělat omeletu, musíte rozbít pár vajec. Nevím, jestli je to pravda, ale pokud už vejce rozbijete, udělejte radši omeletu než svinčík." "Lidé jsou zvyklí ohánět se formulkou 'všichni jsou si rovni', kterou jsme mi, Američané, tak geniálně prodávali napříč našimi vzácnými dějinami, ale v poslední době začíná víc a víc vyplouvat na povrch, co bylo vždycky zjevné - peníze vychýlí každé váhy. Peníze znamenají moc. Tohle není žádný román od Johna Grishama ve stylu 'člověk versus systém' - ve skutečnosti se mu malý človíček nemůže postavit." "Člověk je přizpůsobivý a k tomu patří, že jakmile pro nás něco začne být běžné, ztratíme schopnost úžasu. Bereme každodenní věci jako samozřejmé. Netvrdím, že je to špatné. Kolem hesla 'prožijte každý okamžik naplno' se zbytečně moc nadělá. Je to nereálné, v lidech to probouzí spíš stres než spokojenost. Tajemství naplnění nespočívá ve vzrušujících dobrodružstvích nebo v bouřlivém životě - takové tempo nikdo nevydrží dlouho. Kdepak, jde o to naučit se vítat a užívat si pocit klidu a známosti." A samozřejmě nezapomínejme na časté telefonní osobní uvítání: "Mluvte zřetelně"... Autor mne překvapil, nevyhledávám ho, protože mnohé knihy mne zápletkami a jejich rozuzlením (a častým soustředěním na mládež) zklamaly, ale pár kousků velice mile překvapilo, a Win je rozhodně jedním z nich.