Jak Vladimír Kořen potkal ryby... A taky řeku, přírodu, svou ženu, pracovní příležitosti, stěhování, šachy, starostování, rodičovství, autonehody, přátele a hlavně všechny možné zázraky přírody. Jeho místy velmi otevřená, jindy v náznacích zastřená, ale vždy upřímná zpověď o cestě životem plyne jako ta milovaná řeka - chvíli klidně a poeticky, jindy hravě probublává mezi břehy, pak se zas žene jako bystřina, do cesty se jí staví balvany, jezy i téměř nepřekonatelné hráze. Ale stále plyne a teče dál, stejně jako běží lidský život. Spíš než povídky tu najdete vzpomínky, glosy, drobné črty, úvahy, krásné popisy, stesky nad lidskou zlobou, nad frustrací ze zdevastované přírody i hledání naděje a cesty jak jít dál a nevzdávat se. Tohle není na rychlé čtení, udělejte si na knihu čas, čtěte ji po částech, vracejte se k ní. Stojí to za to!

Myslím, že autora netřeba představovat, snad každý z nás alespoň jednou viděl televizní pořad Zázraky přírody. V této povídkové knize se nám Vladimír představuje od dětství až po současnost. O knize jsem už z několika stran slyšela, že je povedená, tak jsem se chtěla sama přesvědčit, že tomu tak skutečně je. A musím souhlasit, i já jsem z ní doslova nadšená. Povídková kniha, kterou celou dobu propojuje řeka. Jak její krásy, tak i její osobní význam pro autora. Celá kniha je milá, úsměvná, dojemná a pohladí po duši. Ale zároveň je i vtipná a nejednou jsem se musela smát nahlas. Místy je i hodně osobní a nechává nás nahlédnout do myšlenek, tužeb i snů. Do každé ze svých povídek zakomponoval autor přírodu. Je z textu znát, jak ji má rád, jak se o ni zajímá. Navíc to vede i k zamyšlení o tom, co po nás zbyde pro další generace. A celkově vás donutí zamyslet se nad svým životem. Na knihu nespěchejte, nechte se jí unášet a prožívejte každičkou stránku. Jestliže tohle byla autorova prvotina, doufám, že bude pokračovat ve psaní a já se budu moc těšit na každou jeho další knihu. Až někdy příště uvidím Zázraky přírody, budu se na Vladimíra dívat jinýma očima.