Řeka zázraků

Ani ne povídky, jako spíš vzpomínání čerstvého padesátníka. Čtení jsem si užívala několik dní, byla by škoda, přečíst si celou knížku najednou. Tak jsem měla alespoň mnohokrát takové pohlazení na duši. Milé a úsměvné vzpomínání na dětství, dospívání a na život je psané malebnou češtinou a já ji doporučuji úplně každému.

Jak Vladimír Kořen potkal ryby... A taky řeku, přírodu, svou ženu, pracovní příležitosti, stěhování, šachy, starostování, rodičovství, autonehody, přátele a hlavně všechny možné zázraky přírody. Jeho místy velmi otevřená, jindy v náznacích zastřená, ale vždy upřímná zpověď o cestě životem plyne jako ta milovaná řeka - chvíli klidně a poeticky, jindy hravě probublává mezi břehy, pak se zas žene jako bystřina, do cesty se jí staví balvany, jezy i téměř nepřekonatelné hráze. Ale stále plyne a teče dál, stejně jako běží lidský život. Spíš než povídky tu najdete vzpomínky, glosy, drobné črty, úvahy, krásné popisy, stesky nad lidskou zlobou, nad frustrací ze zdevastované přírody i hledání naděje a cesty jak jít dál a nevzdávat se. Tohle není na rychlé čtení, udělejte si na knihu čas, čtěte ji po částech, vracejte se k ní. Stojí to za to!