Řeka bohů II – Sedmý pergamen

Od dob eunucha, otroka a písaře Taity, geniálního architekta, inženýra, básníka.... uplynuly 4000 let. Mistr afrických románů Wilbur Smith tentokrát neodolal a do románu zakomponoval i svou vlastní osobu. Jak nezvyklé. Potkáváme královnu Lostris i faraona Mamose VIII., respektive jejich pergameny či mumifikovaná těla. Smith vytvořil příběh à la Indiana Jones a hledače staroegyptských pokladů provází sám Taita, tedy jeho odkaz. Smith opět dokázal navodit kontinuální napětí a bezpečně připoutat mou pozornost. Ze současného Egypta nás božská řeka Nil zavádí dále do válkou zbídačené a politiky a vojenskými generály zkorumpované Etiopie konce 20. století, stále plné násilí a bezpráví. Ideální románové prostředí. Smith nás přivádí do Tanova (jak jinak) jezera (bazénu:) a řeky Dinder (Dandery), přítoku Modrého Nilu. Smith do příběhu zasadil i postavu bývalého agenta KGB - pořádného parchanta, který se v Etiopii usadil od dob sovětské podpory etiopské vlády. Od Řeky bohů jsem si nechala rozumný odstup a umožnila tak jejímu pokračování, příběhu sedmého pergamenu královny Lostris, aby mě - opět - zcela pohltilo. Wilbur Smith je mimořádný vypravěč a jeho virtuózní hra na city je očividná. To ale do románu patří. Nevadí mi proto ani jeho urputné happyendy, protože jsou vážně zasloužené.

Po jedničce jsem byla chvilku "rozčarovaná" skokem z dávné minulosti, do žhavé současnosti, tento stav přetrvával zhruba půl stránky, jakmile se jeden přeorientoval z pachu zpocených koňských zad a nahých těl válečníků, chytil ho příběh stejně tak, jako v díle předešlém. Autor to prostě umí.

Úžasné, jak autor dokázal navázat na první díl, který se odehrával před 4000 lety. Zvládl to mistrovsky. Děj je svižný a zajímavý. Čtenář si dokáže i vše představovat, tak dobrý je Wilbur Smith spisovatel. A dokáže to hlavně popsat v krátkosti, takže neubírá na dynamice. Možná by se našly nějaké nuance v popisech děje z prvního a druhého dílu, ale to jsou maličkosti. Takže jednoznačně 5* ???? DROBNÝ SPOIL: V prvním díle je napsáno, ze až Taita opustí jako poslední hrobku Tana (oficiálně Mamose), bude vchod do místnosti uzavřen kamenem. Při objevení hrobky ve druhém díle však jeho pohřební komora byla volně přístupná. Je tak nebo se mýlím? Našel ještě někdo nějakou nesrovnalost? Pište do komentů, díky.

K této knize jsem se vrátila po velmi dlouhé době, asi 20 let. Loni jsem ve čtenářské výzvě četla první díl a řekla jsem si, že co nejdříve si opět obstarám díl druhý. Druhý díl je svižný, napínavý i poučný. Řeší opět problematiku, život i odkrývání tajemství faraona, zmíněném v prvním díle. Hezké, napínavé čtení a vřele doporučuji.