„Je lepší mít sebedestrukční tlačítko a nepotřebovat ho, než ho nemít a potřebovat.“ Ready Player Two je lepší než Ready Player One. A to z několika důvodů. Ten hlavní je, že tady jde opravdu o život. Hra už se čtenáři nezdá jako hra, ale snaha o přežití. Uměle stvořená inteligence chce zničit celý, přinejmenším herní. svět a všechny nalogované uživatele. Jinak klasika. Máte úkol něco najít a přes hádanky z her, filmů, knih nebo hudby se pomalu dostáváte k cíli mise. Konec by se mnohým mohl zdát až geniální, což o to. Jenže, když jsem si uvědomil, kde mají hlavní postavy schovanou kosmickou loď – tak mi konec zas tak geniální nepřipadal. Malá ochutnávka: Jinak řečeno, ONI ti umožňuje prožít okamžiky jiných lidí. Vidět svět jejich očima, slyšet jejich ušima, čichat jejich nosem, chutnat jejich jazykem a osahat si ho skrz jejich kůži. . . . ONI je nejmocnější komunikační nástroj, jaký kdy lidstvo vynalezlo. A nejspíš je i poslední, který kdy budeme potřebovat vynalézt. . . . Avšak má to jeden obrovský háček. Než opravdu začne hrozit nějaké nebezpečí a půjde o život, musíte přečíst asi sto šedesát stran tlachů a zbytečných informací. Pravda, je v tom zase dost popkulturních odkazů. Ale na některé odkazy jsem koukal se smíchem. Jak může být populkurní jedna americká kapela, která vydala jen jedno album a pak se nenávratně propadla do zapomnění. Dokonce jsem zapomněl i její jméno, natož abych někdy vůbec slyšel to jejich album. Další věcí, která by mě vlastně v dnešní době už neměla překvapovat, je trochu hanobení Tolkiena – což mě u popkulturní knihy hodně překvapilo a naštvalo. O co že jde? O to, že se v této knize na něj spílá a nadává, že neměl černýho elfa, černýho člověka ani černýho trpaslíka. Černý Legolas, to už by bylo asi hodně gender. Ale současný svět si to žádá, alespoň je to vtloukáno do hlav sledovačům televize a reklam, každý den. Citát: Když se stanete slavným, další rok nebo dva se chováte jako totální debil. Další věc, která mě hodně rozesmála byla situace, kdy se Perzival nalogoval do ONI, skočí tam z okna, začne lítat jako Batman a po odlogování řve radostí, že to tam opravdu funguje jako v reálu . . . Dobrý den jsem syn uživatele Terva a musím vám s lítostí oznámit, že můj táta včera vyskočil z okna, prý je to normální a lidi dokážou lítat – leží v nemocnici a má naraženou slezinu, tři zlomená žebra, dvě ruce a jednu nohu . . .GAME OWER! Citát: Buď zemřete jako hrdina, nebo se dožijete toho, že se z vás stane padouch.

I v 80. letech platilo, že další díly bývají nastavovanou kaší. A taky platilo, že nám to bylo celkem jedno a vesele jsme hltali dvojky, trojky a čtyřky Rockyho, Ramba, Amerického ninji a kdovíčeho ještě. A proč? Protože se nám dostalo nové dávky vybuchujících šípů, boxerských rukavic a asijsky laděných kopů, které už jsme znali z jedničky. A o druhém dílu slavného Ready player one to platí zrovna tak. Nepřináší vůbec nic nového a přesto jste od první stránky jako doma - pravda, hlavní hrdina už není takový sympaťák a trochu nám zpychl (to se ovšem stalo Rockymu Balboovi taky!) A poté, co se rozkoukáte, vám bude autor sázet další a další popkulturní odkazy. Za sebe ovšem musím říct, že tentokrát jsem s autorem na stejné vlně nebyl, protože o Johnu Hughesovi jsem až do třetího levelu nikdy nic neslyšel a od Prince alias Symbola znám jenom pár písniček. A bylo sakra znát, že jakmile se kniha pohybovala v neznámých vodách, rázem pro mě ztratila na přitažlivosti. Woke věci mi celkem nevadily, to je pro současnou americkou produkci příznačné, ale přesto u mě dvojka vyvolala ještě o něco horší odezvu, než předešlá kniha Armada. Kdyby se aspoň Cline víc pustil do transhumanistického tématu nakousnutého na začátku, bylo by to o hodně lepší. Takhle je to jenom solidní průměr. 60%