Ranhojičku jsem začala číst na základě recenze Holky z Moravy. Vůbec jsem netušila do čeho jdu, ale asi mám novou vášeň...young adult fantasy :). Vězení Zalindov je nesmírně ponuré a temné místo. Postava Kivy se mi líbila, bavily mne i vhledy do jejích myšlenek a Jaren je prostě sympaťák a já se nemůžu dočkat dalšího dílu. Jsem zvědavá, jak se bude jejich vztah vyvíjet. Ačkoliv po naprosto nečekaném závěru vůbec netuším, na čem s Kivou vlastně jsem.

Rozumím tomu, že první část příběhu mohla někomu připadat zdlouhavá nebo nudná, ale já osobně jsem si to hrozně užila. Autorka koneckonců musela vysvětlit jak všechno chodí. Také ze zkušenosti můžu říci, že čím nezajímavější se vám kniha na začátku zdá, tím více vás může překvapit. Mě to ale i na začátku přišlo skvělé, což bylo způsobeno také způsobem jakým se autorka vyjadřovala. Někdy si říkám, jestli Kiva nebrala až moc vážně to, že nechtěla aby jí někdo přirostl k srdci. Chápu že je to vězení a lidé tam neustále umírají, ale aspoň by měla nějaké šťastné vzpomínky a zešťastnilo by jí to život. Líbí se mi, jak je život už od začátku pořádně promyšlený, každá jednotlivá postava má svůj zvláštní příběh. I když byl rozjezd trochu pomalejší, o to lepší je konec tohoto dílu i další dva díly. Všechno je odhalováno postupně, což je asi dobře, jelikož kdyby jsme věděli od začátku, že je Kiva Corentinová, asi by o tom Kiva musela hodně přemýšlet a časem by to bylo otravné. Co se týče Jarena, neměla jsem žádné podezření kdo by mohl být, až do té doby než zachránil Kivu v lomu. Potom už mi to bylo téměř jasné. Zajímavé bylo, že Kiva vůbec nepomyslela na to že by mohl být královské krve. podle mě se spíše podvědomě snažila si tuto možnost nepřipouštět. Záhadou pro mě bylo i to, jak Kiva byla následně na Jarena naštvaná za to, že jí neřekl, kým doopravdy byl. Ona mu totiž, jak se dozvíme na konci knihy zamlčovala tajemství mnohem větší. K tomu bych řekla to, že se dalo snadno odvodit, kdo Kiva vlastně byla. Neustále se totiž utěšovala nadějí, že přijde její rodina s rebely a osvobodí ji. Při samotném čtení mi to nedošlo, ale když jsem se nad tím zpětně zamyslela, bylo to úplně jasné. Proč by na Kivu Tilda jinak tak zvláštně reagovala, nebo proč by jí Kiva vyprávěla příběh o tom, jak se její rodiče poznaly. Komu se tedy líbil tento díl, můžu jen doporučit četbu druhého a třetího dílu- stojí to za to!!! PS: Mimochodem se omlouvá za stavbu mých vět, to že tam možná někde jsou čárky navíc, nebo že píšu moc dlouhé věty. Po prázdninách půjdu teprve do devítky a tohle jsme ještě nebrali. Jinak doufám že se vám moje zhodnocení líbilo a určitě nějaké napíšu i ke zbylým dílům.